V dnešním světě se Kronika kněze z Dukljy stalo tématem velkého významu a zájmu širokého spektra lidí. Ať už jde o dopad na společnost, historický význam nebo vliv na populární kulturu, Kronika kněze z Dukljy upoutal pozornost a představivost lidí všech věkových kategorií a prostředí. Vědět více o Kronika kněze z Dukljy je zásadní pro pochopení světa kolem nás a sil, které jej utvářejí. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Kronika kněze z Dukljy, od jeho původu až po jeho dnešní vliv, a poskytneme úplný a podrobný přehled, který čtenáři umožní lépe porozumět tomuto fascinujícímu tématu.
| Kronika kněze z Dukljy | |
|---|---|
| Autor | Dukljanin Pop |
| Původní název | Libellus Gothorum, Ljetopis popa Dukljanina, Regnum Slavorum, Barski rodoslov a Kraljevstvo Slavena |
| Země | Srbské království |
| Jazyk | latina |
| Vydavatel | Ivan Kukuljević Sakcinski a Jan Lučić |
| Datum vydání | 1601 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kronika kněze z Dukljy (srbochorvatsky: Ljetopis popa Dukljanina, latinsky: Regnum Sclavorum presbyteri Diocleatis) je obvyklý název pro kroniku sepsanou dle tradičního výkladu koncem 13. století anonymním knězem z království Duklja. Nejstarší dochovaná kopie je ale až latinská verze ze 17. století, což vedlo k mnohým spekulacím, kdy kronika opravdu vznikla. Převládá názor, že byla sestavena mezi koncem 14. a začátkem 16. století. Obsahuje polomýtický materiál o rané historii jižních Slovanů. Tvrdí, že Slované žili na Balkáně od 5. století. Informace o příchodu Slovanů jsou v rozporu s informacemi v byzantském textu De Administrando Imperio. Hovoří také o velmi rané christianizaci Slovanů pod vládou Góta Svetopelega, což většina historiků odmítla. Kapitoly 1–33 vycházejí z ústní tradice a jsou historiky vnímány jako nedůvěryhodné. Následující tři kapitoly však obsahují cenná historická data o historii Balkánu, byť třeba jugoslávský historik Slavko Mijušković ve svém reprintu díla z roku 1967 uvedl, že kronika je "čistě fiktivní literární produkt".[1] Latinské redakce ze 17. století tvrdí, že originál byl napsán ve slovanském jazyce. To však není tak jisté, podle některých historiků mohl již původní autor překládat a kompilovat různé slovanské zdroje do latiny. V takovém případě k horkým kandidátům na autorství patří presbyter Rudger (nebo Rudiger), katolický arcibiskup z Baru (Antivari), který byl pravděpodobně českého původu.[2] Předpokládá se, že žil kolem roku 1300. Kronika je každopádně zásadní literární památkou ceněnou zejména v Černé Hoře, na jejímž území měla vzniknout a jejíž písemnictví patrně zakládá. Je také nejstarší tištěnou knihou jižní Slovanů, vytiskl ji Mavro Orbini roku 1601.[3]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chronicle of the Priest of Duklja na anglické Wikipedii.