Kralupy nad Vltavou | |
---|---|
Stát | Česko Česko |
Kraj | Středočeský |
město | Kralupy nad Vltavou |
Souřadnice | 50°14′17,16″ s. š., 14°18′48,96″ v. d. |
Provozovatel dráhy | Správa železnic |
Kód stanice | 543967 |
Tratě | Praha–Děčín, Neratovice – Kralupy nad Vltavou, Kralupy nad Vltavou – Kladno, Kralupy nad Vltavou – Louny, Kralupy nad Vltavou – Velvary |
Nadmořská výška | 180 m n. m. |
V provozu od | 1850 |
Zabezpečovací zařízení | RZZ AŽD 71 s číslicovou volbou |
Dopravní koleje | 11 + 2 kusé (osobní n.) + 19 (nákladní n.) |
Nástupiště (nástupní hrany) | 5 (8) |
Prodej jízdenek | |
Návazná doprava | autobusové nádraží |
Služby ve stanici | |
Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kralupy nad Vltavou jsou železniční stanice v centru města Kralupy nad Vltavou na trati Praha – Ústí nad Labem – Děčín.
Původní stanice byla na pomezí Kralup a Lobče vybudována jakožto součást trati společnosti Severní státní dráha (NStB) spojující Prahu a Drážďany, podle univerzalizované podoby stanic celé železniční stavby, autorem byl architekt Antonín Brandner. Nacházela se několik stovek metrů v severním směru trati. 1. června 1850 byl s kralupským nádražím uveden do provozu celý nový úsek trasy z Prahy do Lovosic, odkud roku 1851 mohly vlaky pokračovat do Podmokel (Děčína) a na hranici se Saskem.
Druhé nádraží vybudované společností Turnovsko-kralupsko-pražská dráha (TKPE) fungovalo v letech 1865 až do roku 1982. Stanice zažila i slavnostní příjezd císaře Františka Josefa II. 17. června 1901. Dvorní vlak s panovníkem a jeho doprovodem se v Kralupech zastavil na sedm minut za masové účasti lidí z Kralup a okolí. Nádraží patřilo spolu s kralupskou rafinerií mezi cíle náletu amerických bombardérů v poledne 22. března 1945.
V roce 1974 byla zahájena přestavba železničního uzlu, při které byly zbořeny k dráze přiléhající části ulic Husovy a Jungmannovy a staré nádraží. Od roku 1976 procházely železniční tratě v celém městě rozsáhlou přestavbou. Velkorysá čtyřposchoďová panelová budova nového nádraží byla uvedena do provozu po dvouleté výstavbě v roce 1986. Mezi výzdobou zde najdeme také bronzovou sochu běžícího Prométhea nesoucího oheň od brněnského sochaře Ladislava Martínka (1926–1987). Při povodni v roce 2002 bylo nádraží zaplaveno spolu s centrem města.