V dnešním světě je Kostel svatého Mořice (Annín) vysoce relevantní téma, které upoutalo pozornost jednotlivců všech typů. Od svého dopadu na každodenní život až po dopad na společnost obecně, Kostel svatého Mořice (Annín) vyvolal neustálé diskuse a vedl k hledání inovativních řešení. S multidisciplinárním přístupem se tento článek snaží prozkoumat různé aspekty související s Kostel svatého Mořice (Annín) a nabízí komplexní a aktualizovanou vizi na toto téma. Prostřednictvím analýzy různých případových studií je cílem poskytnout čtenáři globální a kritickou vizi, která umožní lépe pochopit význam Kostel svatého Mořice (Annín) v dnešním světě a jeho možné důsledky pro budoucnost.
Kostel svatého Mořice u Annína | |
---|---|
![]() | |
Místo | |
Stát | ![]() |
Kraj | Plzeňský |
Okres | Klatovy |
Obec | Dlouhá Ves |
Lokalita | Annín |
Souřadnice | 49°10′19,51″ s. š., 13°30′28,08″ v. d. |
Základní informace | |
Církev | římskokatolická |
Provincie | česká |
Diecéze | českobudějovická |
Vikariát | Sušice-Nepomuk |
Farnost | Mouřenec |
Status | farní kostel |
Zasvěcení | Svatý Mořic |
Architektonický popis | |
Výstavba | 1220–1230 |
Specifikace | |
Stavební materiál | lomový žulový kámen |
Další informace | |
Oficiální web | Oficiální web |
Kód památky | 45406/4-2854 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Římskokatolický kostel svatého Mořice se nalézá na kopci Mouřenec, půl kilometru jihozápadně od Annína (části obce Dlouhá Ves) v okrese Klatovy.
Kostel byl založen jako pozdně románský mezi lety 1220–1230, s pozdějšími gotickými a barokními úpravami. Zasvěcení svatému Mořici naznačuje, že tento kostel souvisí s bavorským benediktinským klášterem v Niederaltaichu, jehož působnost je v okolí Sušice doložena ve čtyřicátých letech 13. století.[1] První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1360, jak napovídají konfirmační dokumenty. V 15. století byl kostel goticky přestavěn a rozšířen, stavební úpravy však probíhaly také ve druhé polovině 13. století či ve století čtrnáctém. V baroku byl kostel opět obnoven. Z té doby pochází též mobiliář. Určité stavební úpravy probíhaly též v 19. století.[2]
Kostel byl původně obklopen osadou. V roce 1890 zde bylo zaznamenáno 23 trvale žijících obyvatel. Po vyhnání německého obyvatelstva roce 1946 však zanikla a dochovala se jen škola a několik ovocných stromů.
Po roce 1989 byl kostel za přispění bývalých německých obyvatel a jejich potomků opraven. Při této rekonstrukci byly objeveny ikonograficky významné gotické nástěnné malby zobrazující Poslední soud z doby kolem roku 1310–1320 a vícekomparsové ukřižování s unikátně zobrazenými eucharistickými motivy z doby kolem roku 1360.[3] Malby jsou dokladem dalekosáhlých uměleckých styků Sušicka ve středověku.[1]
Kostel je situován na výrazném vrchu v meandru řeky Otavy. Obklopuje jej hřbitov s kostnicí. Samotný plochostropý jednolodní kostel má čtvercový chór zaklenutý pozdněgotickou hvězdovou klenbou, nad níž je mohutná románská věž. K chóru přiléhá drobná podkovovitá apsida s románským okénkem v ose.[4]
Románská loď byla téměř čtvercová. V gotice byla rozšířena k západu, takže nyní je obdélná. K chórové věži přiléhá ze západu sakristie, k lodi z jižní strany barokní osmiboká kaple.[4]
V kostele se nacházejí vzácné fresky, objeveny náhodně při celkové rekonstrukci kostela mezi lety 1991-1993, tou dobou též restaurovány akademickou malířkou a restaurátorkou, Miroslavou Houšťovou. Malby se objevují kromě jižní stěny všude po prostorách chrámu. Na severní stěně lodi je zobrazen výpravný Poslední soud rozvržený do tří horizontálních pásů, v apsidě pak lze spatřit Ukřižování Ježíše Krista, v hvězdnaté obloze/žebrové klenbě se ukrývají symboly evangelistů s nápisovými páskami a freska znázorňující velkolepost baroka.[ujasnit]
Barokní kostnice v sousedství vznikla z původní kaple se zde nacházející, v minulosti se v ní nacházelo odhadem 5 000 kosterních ostatků, dnes možná polovina. Původ kostí není znám. Nejpravděpodobněji však pochází z místního hřbitova. Stejně jako v kostele, rovněž v kostnici lze nalézt fresky.
Součástí kostela je v roce 2015 zbudované minimuzeum mapující život na Mouřenci. Nachází se v prostorách sakristie (dobové fotografie) a v prostorách panské empory/oratoře (život v mouřenecké farnosti - čas slavení, pohřbů, ale i školství apod.).
Nově je také možno si přímo v prostorách chrámu prohlédnout pískovcovou sochu sv. Mořice, kterou v létě 2017 přímo před kostelem 14 dní vytvářel sochař Bartoloměj Štěrba. Socha do budoucna bude přemístěna do výklenku nad vstupními schody.
Kostel je veřejnosti přístupný v rámci pravidelných prohlídek a akcí, které se tu pořádají za iniciativy Přátel Mouřence (dobrovolníků a nadšenců starající se o toto místo). Od roku 2011 se v kostele pořádají koncerty, divadelní představení, odborné přednášky a další.
Mouřenec se objevil např. v pohádce Jiřího Stracha Anděl Páně (2005), či další pohádce Tři životy. V roce 2014 se stal dějištěm seriálu Policie Modrava, v roce 2015 se na něm natáčely Záhady Toma Wizarda v produkci ČT, o rok později Folklorika na téma Annínské sklo, v roce 2017 poněkolikáté reportáž v pořadu Toulavá kamera a v roce 2018 byl na Mouřenci natáčen trojjazyčně dokument německé televize o freskách a kostnici. Mezi drobnější dokumenty patří Zmizelá Šumava s Emilem Kintzlem a Cyklotoulky s Jančaříkem.
Pravidelné nedělní bohoslužby se v kostele nekonají. Dvakrát ročně do roka se zde slaví českoněmecké, jednou novoroční a další vyhlášené mše.