Klášterní cela
V dnešním světě je Klášterní cela téma velkého významu a zájmu širokého publika. Od svého dopadu na společnost až po důsledky pro každodenní život, Klášterní cela upoutal pozornost mnoha, vyvolal debaty a úvahy o jeho důležitosti a možných důsledcích. V průběhu let byl Klášterní cela předmětem studia a analýzy odborníků v různých oblastech, kteří se ponořili do jeho různých aspektů, od jeho vzniku až po jeho vývoj v průběhu času. V tomto článku prozkoumáme různé úhly Klášterní cela a nabídneme panoramatický pohled na jeho význam a vliv v dnešním světě.
Klášterní cela (z lat. cella, komora) je označení pro malou obytnou místnost určenou pro řeholníka (mnicha, jeptišku ap.) v klášteře.
Původně mniši v klášteře spali ve společné ložnici – dormitáři. To neposkytovalo potřebný klid a koncentraci pro duchovní práci a kontemplaci, proto se od toho, zejména u žebravých řádů, upouštělo. Takto například čeští augustiniáni kanovníci získali právo používat samostatné cely už roku 1352. Tato tendence se prosadila zejména od roku 1419, kdy papež Martin V. udělil souhlas se zrušením dormitáře u benediktinů.
Ve středověku se slovo cella používalo v kláteře v různých významech, spižírna, samostatná budova (cella hospitum, dům pro hosty) nebo i instituci (proboštství).
Literatura
- VLČEK, Pavel; SOMMER, Petr; FOLTÝN, Dušan. Encyklopedie českých klášterů. Praha: Libri, 1997. ISBN 80-85983-17-6. Heslo Cela, Dormitář, s. 711, 713.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu klášterní cela na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo cela ve Wikislovníku
