V dnešním světě se Kawulokova chata stalo tématem velkého významu a relevance. Existuje mnoho aspektů, které Kawulokova chata pokrývá, od jeho dopadu na společnost až po jeho vliv na světovou ekonomiku. V tomto článku do hloubky prozkoumáme roli, kterou Kawulokova chata hraje v našem každodenním životě, prozkoumáme jeho různé dimenze a jak ovlivňují různé aspekty našeho každodenního života. Kromě toho budeme analyzovat současné a budoucí trendy Kawulokova chata a také jeho vývoj v čase. Kawulokova chata je bezpochyby téma, které si zaslouží naši pozornost a zamyšlení, protože jeho význam v průběhu let jen roste.
Kawulokova chata | |
---|---|
![]() Chalupa v roce 2011 | |
Údaje o muzeu | |
Stát | ![]() |
Vesnice | Istebna |
Adresa | ulice Wojtosze 824 43-470 Istebna |
Zakladatel | Jan Kawulok |
Založeno | 1863 |
Původní účel budovy | kurlok |
Vyhledávané exponáty | hudební nástroje, užitkové předměty denní potřeby |
Zeměpisné souřadnice | 49°33′37,52″ s. š., 18°54′55,55″ v. d. |
![]() ![]() Kawulokova chat Istebna | |
Webové stránky | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kawulokova chata (polsky:Kurna chałupa Kawuloków) je soukromé muzeum založené místním folkloristou Janem Kawulokem a provozované jeho potomky v Istebné v okrese Těšín Slezské vojvodství. Kawulokova chata součástí Stezky dřevěné architektury ve Slezském vojvodství.[1]
Kawulokova chalupa je typickým příkladem tradičního horalského dřevěného domu. Chalupy, aby se vyhnuly placení daně z komínů, neměly komín.[2] Byla postavena v roce 1863 a od počátků je vlastněna rodinou Kawuloků.[3]
Kawulokova chata se řadí mezi roubené stavby, které vznikaly v Beskydech s rozvojem salašnictví. Jsou také řazeny mezi tzv. kurloky, stavby, které nemají komín a dým z otevřeného ohniště je odváděn dymnými otvory. Roubená stavba má ze tří stran podsíně, které byly vybaveny lavičkami pro venkovní posezení. Sedlová střecha je krytá šindelem.[4]
Trojdílný dům se dělil na vstupní síň mezi bílou a černou (dymnou) jizbou.[4] V dymné jizbě se nachází pec s místem pro otevřené ohniště s kotlíky. Kouř nebyl odváděn komínem, ale zůstal ve světnici a odcházel dymnými otvory ve zdi světnice ven. Dymná jizba byla místností, kde se žilo – jedlo, spalo, předlo, muzicírovalo. Na černých stěnách se nacházejí různé hudební nástroje od malé pastýřské píšťalky až po velký trombit nebo dudy. V otevřených skříních je vystavená sbírka hliněného nádobí. Na podlaze je vystaven žernov pro výrobu mouky.
Bílá místnost byla sváteční či parádní místností. Byla využívána k pracím, které nemohly být zakouřeny a znečištěny sazemi. Sloužila jako tkalcovská dílna, k předení ovčí vlny. Je zde vystavena ručně malovaná truhlice k uložení svátečního oděvu, tkalcovské stavy, kolovrátky.[2]