Dnes je téma Karl Chiari velmi aktuální a zajímavé pro široké spektrum společnosti. Od svého dopadu na ekonomiku až po svůj vliv na každodenní život lidí, Karl Chiari vyvolal debaty a úvahy v různých oblastech. Jak se přesouváme do 21. století, nemůžeme ignorovat důležitost Karl Chiari a jeho komplexní vztah s dalšími aspekty moderního života. V tomto článku prozkoumáme různé pohledy a přístupy k Karl Chiari, analyzujeme jeho význam, důsledky a možné problémy. Doufáme, že prostřednictvím podrobné analýzy objevíme nové nápady a perspektivy, které nám pomohou lépe porozumět roli, kterou Karl Chiari hraje v našem dnešním světě.
Dr. Karl Chiari | |
---|---|
![]() Karl Chiari, r. 1907 | |
poslanec Říšské rady | |
Ve funkci: 1897 – 1911 | |
člen Panské sněmovny | |
Ve funkci: 1912 – 1912 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Německá lid. strana |
Narození | 26. května 1849 Vídeň ![]() |
Úmrtí | 14. května 1912 (ve věku 62 let) Horní Taury u Triebenu ![]() |
Místo pohřbení | Městský hřbitov v Šumperku |
Rodiče | Johann Baptist Chiari |
Příbuzní | Hans Chiari a Ottokar von Chiari (sourozenci) |
Alma mater | Vídeňská univerzita |
Profese | byznysmen a politik |
Ocenění | Čestné občanství města Šumperka |
Commons | Karl Chiari |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Karl Chiari (26. května 1849 Vídeň – 14. května 1912 Horní Taury u Triebenu[1][2]) byl rakouský a český průmyslník a politik německé národnosti z Moravy, čestný občan města Šumperka, na počátku 20. století poslanec Říšské rady.
Karl se narodil do vídeňsko-šumperské rodiny právníků, lékařů a podnikatelů. Jeho otcem byl universitní profesor gynekologie na pražské universitě a poté na vídeňském Josefinu Dr. med. Johann Babtista Chiari. Matkou byla Marie, rozená Kleinová, dcera universitního profesora gynekologa J. Kleina.[3] Studoval medicínu na Vídeňské univerzitě. Řídil pak textilní továrnu firmy Ed. Oberleithners Söhne v Šumperku. Byl členem státní železniční rady a dalších průmyslových organizací.[2] V 80. letech 19. století převzal i hanušovický pivovar. V Šumperku mu patřil takzvaný Chiariho nebo Pavlínin dvůr (podle manželky Pauliny, rozené Zephyrescuové, s níž měl tři syny), na pozemku zahrady dvora si nechal roku 1899 vystavět honosnou vilu Chiari. Někdy okolo roku 1910 byl jmenován čestným občanem Šumperku a po smrti po něm bylo pojmenováno dnešní Náměstí Svobody.[1]
Politicky patřil mezi německé nacionály (Německá lidová strana) a byl aktivní v jejich zemské organizaci na Moravě jako důvěrník.[2]
Na konci 19. století se zapojil i do celostátní politiky. Ve volbách do Říšské rady roku 1897 nastoupil do Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor) za městskou kurii, obvod Šternberk, Uničov, Rýmařov atd. Opětovně byl zvolen za týž obvod i ve volbách do Říšské rady roku 1901.[4] Jako politik ostře vystupoval proti vládě Franze Thuna a zasazoval se o spojenectví Německé lidové strany s německými liberály (Německá pokroková strana). Zasedal pak ve vedení širší parlamentní platformy německorakouských nesocialistických politických stran nazvané Německý národní svaz.[2] Uspěl i ve volbách do Říšské rady roku 1907, konaných poprvé podle všeobecného a rovného volebního práva. Byl zvolen za německý obvod Morava 8. Usedl do poslaneckého klubu Německého národního svazu.[4] Roku 1910 působil jako předseda rozpočtového výboru sněmovny.[2]
Roku 1908 byl povýšen do šlechtického stavu. Roku 1912 byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady).[2] Téhož roku ale tragicky zemřel při honu ve Vysokých Taurách poblíž obce Trieben. Pohřben byl v rodinné hrobce na šumperském městském hřbitově.[1]