Karbid wolframu je tématem zájmu již dlouhou dobu a jeho dopad se rozšiřuje do různých oblastí života. Od svého vlivu na populární kulturu až po svůj význam v technologickém pokroku, Karbid wolframu zanechal významnou stopu ve společnosti. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Karbid wolframu, od jeho počátků až po jeho dnešní vývoj. Budeme analyzovat jeho dopad na historii, vědu, politiku a další relevantní oblasti. Kromě toho prozkoumáme, jak Karbid wolframu v průběhu let utvářel naše vnímání a ovlivňoval naše rozhodování. Připojte se k nám na této cestě objevovat vliv Karbid wolframu na naše životy!
Karbid wolframu (WC) je bezkyslíkatá keramická látka, vyznačující se vysokou tvrdostí. Skládá se z uhlíku a wolframu a ve strojírenství se často nazývá prostě karbid.
Karbid wolframu má velmi vysokou hustotu 15,8 g/cm³, dobrou elektrickou vodivost a teplota tání je 2 870 °C. Tvrdost je 8,5–9 Mohsovy stupnice, srovnatelná s korundem. Vzniká jako šedý prášek, který lze lisovat a slinovat, případně s podílem kobaltu a niklu. Slinutý karbid je černošedý a dá se vyleštit do vysokého lesku. Dá se však brousit a leštit jen pomocí nejtvrdších materiálů, jako je karbid křemíku nebo diamant. Vedle karbidu se užívá také semikarbid wolframu (W2C).
Karbid wolframu se připravuje reakcí kovového wolframu s uhlíkem při teplotě 1400 °C až 2000 °C.[1] Další metody využívají proces s nižší teplotou ve fluidním loži, kdy reaguje buď kovový wolfram nebo WO3 s plynnou směsí CO/CO2 a H2 při teplotách mezi 900 a 1200 °C.[2]
WC lze také vyrobit reakcí jemně mleté směsi WO3 a grafitu při teplotách 900 °C až 1000 °C v atmosféře Ar nebo CO.[3]
Byly zkoumány rovněž metody chemické depozice z plynné fáze:[1]
Karbid se užívá jako brusivo, ve slinuté formě na výrobu břitů a celých řezných nástrojů. Nástroje s karbidovým břitem vytvářejí lepší povrch, mohou pracovat při vyšších teplotách a dají se jimi obrábět i velmi tvrdé oceli. Větší řezné nástroje (vrtáky, soustružnické nože, frézy a podobně) se vyrábějí z oceli a karbidové destičky se na ně upevňují pájením. Nástroje a destičky ze slinutého karbidu wolframu uvedla na trh po roce 1920 německá firma Krupp pod obchodním názvem WiDia, který se u nás i dnes občas užívá („vidiák“).
Slinutý karbid wolframu se dále používá na hroty protipancéřových projektilů, na výrobu kuliček do psacích per a nově i na výrobu šperků, hlavně pánských snubních prstenů.[4]