Kamény

Tento dokument se zabývá tématem Kamény z různých úhlů pohledu s cílem poskytnout komplexní a kompletní vizi tohoto zajímavého tématu. Analyzovány jsou jeho historické aspekty, současné implikace i možné budoucí scénáře. Prostřednictvím multidisciplinárního přístupu jsou zkoumány různé úhly, ze kterých Kamény ovlivnil nebo může ovlivnit v různých kontextech. Stejně tak jsou prezentovány různé odborné názory a nabízena kritická reflexe důsledků a výzev, které Kamény představuje pro společnost jako celek. Tento článek si klade za cíl přispět k analýze a informované debatě o Kamény a poskytnout prvky, které obohacují porozumění a dialog o tomto tématu.

jedna z kamén, Egeria

Kamény (latinsky Camenae) jsou skupinou římských bohyň či nymf spojovaných s prameny, léčením a věštěním. Věřilo se že mohou léčit nemoci a proto jim byla obětována voda a mléko. Nejvýznamnějšími kaménami byla bohyně porodu Carmenta a nymfa Egeria, která se u Porty Capeny měla setkávat s králem Numou Pompiliem. Kamény byly ztototožněny s řeckými Músami. Například ve svém překladu Odysseie Livius Andronicus v 3. století př. n. l. vzývá namísto Músy Camēnu, v plurálu byly ztotožněny v 2. století př. n. l. Quintem Enniem.[1][2][3]

Fons Camenarum

Kaménám byl zasvěcen háj a v něm ležící pramen (Fons Camenarum) na vrchu Caeliu v blízkosti Porty Capeny. U pramene stála malá aedicula z bronzu, údajně zde umístěná Numou Pompiliem. Na Numův příkaz měli vestálky místní vodou, kterou nosili v dlaních, denně kropit chrám své bohyně. Po zásahu aediculy bleskem, přibližně roku 187 př. n. l. byla přemístěna do blízkého chrámu Hona a Virta a téhož roku konzulem Marcem Fulviem Nobiliorem do chrámu Herkula a Mús. Aedicula byla nahrazena chrámem v kterém vztyčil svou sochu básník Lucius Accius (170-86 př. n. l.). Zasvěcen byl pravděpodobně 13. srpna, což byl den slavnosti Kamén. Decimus Iuvelanis v 1. století zmínil že pramen byl obložen mramorem a přeměněn tak v nymfeum, což je pravděpodobně přehnané, a že v blízkosti žila židovská komunita. Fons Camenarum je pravděpodobně totožný s pramenem náležejícím ke kostelu San Gregorio Magno al Celio.[4][5]

Reference

  1. ↑ PUHVEL, Jaan. Srovnávací mytologie. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-177-8. S. 172. 
  2. ↑ NEŠKUDLA, Bořek. Encyklopedie bohů a mýtů starověkého Říma a Apeninského poloostrova. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-264-3. S. 62, 105. 
  3. ↑ Encyclopædia Britannica - Camenae . . Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ RICHARDSON JR., Lawrence. A New Topographical Dictionary of Ancient Rome. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1992. Dostupné online. ISBN 978-0801843006. S. 63–64. 
  5. ↑ ERASMO, Mario. Strolling Through Rome: The Definitive Walking Guide to the Eternal City. New York: I.B. Tauris, 2015. Dostupné online. ISBN 978-1780763514. S. 292. 

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Kamény na Wikimedia Commons