V tomto článku se budeme zabývat problematikou Josef Velek, která je nanejvýš důležitá v různých oblastech společnosti. Josef Velek je předmětem studia a zájmu po mnoho let a jeho význam zůstává platný i dnes. V průběhu historie hrál Josef Velek zásadní roli v životech lidí, ať už na osobní, profesní nebo akademické úrovni. Prostřednictvím tohoto článku se snažíme prohloubit znalosti a porozumění Josef Velek, prozkoumat jeho různé aspekty a možné důsledky v moderní společnosti. Prostřednictvím podrobné a vyčerpávající analýzy se budeme snažit osvětlit důležité aspekty související s Josef Velek, abychom čtenáři poskytli komplexní a obohacující vizi.
Ing. Josef Velek | |
---|---|
Narození | 30. listopadu 1939 Klínec |
Úmrtí | 30. dubna 1990 (ve věku 50 let) Rudé moře |
Příčina úmrtí | death from scuba diving |
Alma mater | Fakulta elektrotechnická ČVUT |
Povolání | novinář, spisovatel, ekolog a publicista |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Josef Velek (30. listopadu 1939 Klínec – 30. dubna 1990 Rudé moře) byl český novinář a publicista, považovaný za zakladatele české ekologické žurnalistiky.
V roce 1974 vystudoval elektrotechnickou fakultu ČVUT v Praze a ve stejném roce spoluzakládal v rámci tehdejšího oficiálního Socialistického svazu mládeže Hnutí Brontosaurus zaměřené na ochranu přírody.[1]
Publikovat začal v šedesátých letech, od roku 1975 byl redaktorem časopisu Mladý svět, kde se věnoval cestopisným reportážím a problematice ochrany přírody a životního prostředí; každý týden zde připravoval rubriku Zápisník Brontosaura tvořící pravidelnou součást stránky s dopisy čtenářů. Je považován za zakladatele české ekologické žurnalistiky. Za své kritické texty opakovaně čelil výhrůžkám a zastrašování.[2]
30. dubna 1990 se utopil v Rudém moři při potápění u letoviska Safaga během expedice Blue World 90.
V červnu 1989 byl jako první Čech zapsán na čestnou listinu Organizace spojených národů Global 500 jednotlivců i organizací, kteří významně přispěli k ochraně a zlepšování životního prostředí.[1]
Skupina recesistů, kteří se vydávali za lesníky, psala Velkovi dopisy, v nichž upozorňovali na ohroženou šelmičku kňavu obecnou, žijící v Jeseníkách. Josef Velek jim zpočátku věřil a psal o živočichovi v Zápisníku Brontosaura. Později se sám přiznal, že mystifikaci uvěřil.[5] Václav Petříček ve vzpomínkovém článku o Josefu Velkovi a hnutí Brontosaurus uvádí případ kňavy jako jediný příklad toho, že Josef Velek kvůli množství práce „odborně zakolísal“.[6] Mystifikační teorii o kňavách pak od roku 1991 rozvíjeli studenti biologických oborů a uspořádali několik recesistických kňavologických kongresů.[7]