Josef Věromír Pleva

Ve světě Josef Věromír Pleva existuje nekonečné množství zajímavých a relevantních aspektů, které si zaslouží být prozkoumány. Od svých počátků až po nejnovější inovace vzbudil Josef Věromír Pleva u mnohých zvědavost a zájem a stal se nevyhnutelným tématem konverzace v různých oblastech. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, historickému významu nebo vlivu na populární kulturu, Josef Věromír Pleva je i nadále tématem neustálých debat a úvah. V tomto článku se ponoříme do různých aspektů Josef Věromír Pleva a analyzujeme jeho důležitost v současném kontextu.

Josef Věromír Pleva
J. V. Pleva v mládí
J. V. Pleva v mládí
Narození12. srpna 1899
Moravská Svratka
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí7. září 1985 (ve věku 86 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníevangelický hřbitov v Novém Městě na Moravě
Povoláníspisovatel
Významná dílaMalý Bobeš
Ocenění
Politická příslušnostKomunistická strana Československa
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Věromír Pleva (12. srpna 1899 Moravská Svratka[1] – 7. září 1985 Brno) byl český spisovatel knih pro děti a mládež. Patrně jeho nejznámějším dílem je román Malý Bobeš.

Život

Josef Věromír Pleva se narodil jako nejstarší z osmi děti[2] 12. srpna 1899 v Moravské Svratce rodičům Josefu Plevovi a Antonii, rozené Zástěrové. Otec, který pocházel ze Skrýšova,[2] pracoval jako úpravčí trati[3] na stavbě železnice ze Žďáru do Havlíčkova Brodu. Pak se stal vechtrem, takže se rodina s osmi dětmi často stěhovala. Josef se nejprve vyučil ve Svratce knihařem a v roce 1915 se stal tovaryšem. Za války práce v oboru nebyla, proto pracoval jako posunovač na dráze. V roce 1917 byl jako osmnáctiletý odveden a poslán do Korutanských Alp[2] na italskou frontu, odkud dezertoval, ale byl chycen a po vězení eskortován zpět. Po první světové válce dělal knihaře v Novém Městě na Moravě i jinde a během roku složil všechny zkoušky, takže se mohl vydat do Čáslavi, kde v roce 1924 vystudoval učitelský ústav. Jako mladý učitel často střídal malé školy po celé Vysočině (Nové Město na Moravě, Křižánky, Bohuňov, Karasín), což mu umožnilo důkladné poznání venkovského života. Pracoval také jako knihvazač v Moravských Budějovicích.[4]

Jeho levicová orientace ho přivedla v roce 1927 do řad komunistů a téhož roku založil skupinu dělnických autorů Slavděl (Skupina literárních a výtvarných dělníků),[2] která byla polemicky zaměřená proti intelektuálně náročné tvorbě skupiny Devětsilu, ale v roce 1930 bez výsledku zanikla. Od téhož roku byl předsedou akademického spolku Horák v Novém Městě.

Od roku 1931 už bydlel v podnájmu v Brně–Masarykově čtvrti, kde v letech 1939–1941 učil na obecné škole smíšené. Jeho učitelství skončilo s těžkou vadou sluchu. Již předtím v letech 1937–1939 pracoval v brněnském rozhlase, kam se po válce vrátil jako ředitel zdejší stanice Československého rozhlasu (1952). Potom působil v celostátním vysílání pro děti a mládež. Pracoval v Syndikátu spisovatelů, v Československém rozhlasovém výboru, ve Filmové radě. Později se funkcí vzdal a působil pouze v Českém literárním fondu a Kruhu přátel dětské knihy.

O Plevovi je jen málo známo, že patřil mezi orodovatele za nespravedlivě uvězněné katolické spisovatele v 50. letech, především za Jana Zahradníčka. Celou dobu normalizace, i když nebyl přímo perzekvován, prožil v ústraní. V roce 1977 však podepsal tzv. Antichartu.[5] V roce 1979 mu byla na rodném domě v Moravské Svratce č. 31 odhalena pamětní deska.

Jeho manželkou byla MUDr. Veronika Plevová (1911–1995). K přátelům patřili např. sochař Vincenc Makovský a karikaturista a kreslíř Rudolf Puchýř, který ilustroval první vydání Malého Bobše.[6]

Tento průkopník nových směrů dětské literatury zemřel 7. září 1985 v Brně a jeho ostatky byly uloženy na evangelickém hřbitově v Novém Městě na Moravě, pod náhrobkem se symbolickou sochou jeho největšího knižního hrdiny.

V roce 1991 po něm byla pojmenována ulice v Brně–Žabovřeskách.

Tvorba

Bývalá škola v Černoučku, kde Pleva napsal svoji knížku „Malý Bobeš “.

Do literatury vstoupil v roce 1931 úspěšnou knihou Malý Bobeš , jejíž verze z roku 1953 byla i zfilmována (1961). Následovali Hoši s dynamitem, Kapka v moři, Budík a další. Mnoha vydání se dočkalo jeho převyprávění Robinsona Crusoa. Věnoval se i adaptaci lidových pohádek. Svůj život bilancoval ve vzpomínkové knížce Dávno tomu, kterou vydal v roce 1970, a další vzpomínky vyšly v roce 1974 s titulem Přátelé.

Napsal pro brněnský Radiojournal řadu rozhlasových relací, zejména o Vysočině (např. Život v horách, Beseda na novoměstských horách).

Ocenění

Dílo

  • Eskorta, 1929
  • Malý Bobeš, 1931
  • Hoši s dynamitem, 1934
  • Kapka vody, 1935
  • Náruč maminčina, 1943
  • Budulínek, 1946
  • Budík, 1948
  • Sluníčko, maceška a slunečnice, 1954
  • Robinson Crusoe, 1956
  • Jediná cesta, 1964
  • Dávno tomu, 1970

Odkazy

Reference

  1. ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1886-1901 v Moravské Svratce, sign.R 17-5, ukn.11480, str.257. Dostupné online
  2. ↑ a b c d PRCHAL, Jan. Biografický slovník Polenska. Polná: Linda, 2002. ISBN 80-238-8985-0. Kapitola Pleva Josef Věromír, s. 125–126. 
  3. ↑ Velký Malý Bobeš J. V. Pleva. iDNES.cz . 2008-04-06 . Dostupné online. 
  4. ↑ Regionální osobnosti. 1. vyd. Třebíč: Okresní knihovna, 1995. 68 s. ISBN 80-85062-01-1. S. 31. 
  5. ↑ S pracujícími naší země. Rudé právo. 8. únor 1977, s. 2. Dostupné online. 
  6. ↑ Encyklopedie dějin města Brna . . Dostupné online. 
  7. ↑ Malá československá encyklopedie. 4. svazek. Praha : Academia, 1986. 992 s. cnb000125650. S. 923.

Literatura

  • BLAHYNKA, Milan, ed. Čeští spisovatelé 20. století: slovníková příručka. Vyd. 1. Praha: Československý spisovatel, 1985. 830 s. cnb000012396.
  • HILČR, Jindřich, ed. Děti ho mají rády: sborník k šedesátinám zasloužilého umělce Josefa V. Plevy. 1. vyd. Praha: SNDK, 1959. 162 s. cnb000685483.
  • Josef Věromír Pleva, spolutvůrce pokrokové kulturní politiky: konf. Nové Město na Moravě 3. října 1989, St. věd. knihovna v Brně... : sborník referátů. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1990. 244 s. ISBN 80-85048-23-X.
  • TENČÍK, František. Josef Věromír Pleva. 1. vydání. Praha: Albatros, 1979. 238 s. cnb000159680.

Externí odkazy

Ústřední ředitelé Československého rozhlasu
Generální ředitelé

1945–1948: Bohuslav Laštovička • 1948–1952: Kazimír Stahl • 1952: Josef Věromír Pleva (pověřen řízením) • 1952–1954: Jozef Vrabec (1952–1953 pověřen řízením)

Ústřední ředitelé

1954–1957: František Nečásek • 1958–1959: Jaromír Hřebík • 1959–1967: Karel Hoffmann • 1967–1968: Miloš Marko • 1968: Zdeněk Hejzlar • 1968–1969: Odon Závodský (1968–1969 vládní zmocněnec) • 1969–1970: Bohuslav Chňoupek • 1970–1989: Ján Riško • 1989: Karel Kvapil • 1989–1990: Karel Starý • 1990–1991: František Pavlíček • 1991: Richard Seemann (pověřen řízením) • 1991–1992: Peter Duhan