V dnešním světě se Josef Ackermann (kněz) stal tématem velkého významu a zájmu široké škály lidí. Ať už mluvíme o Josef Ackermann (kněz) jako o historické postavě, abstraktním konceptu nebo aktuálním tématu, jeho relevance a dopad překračuje bariéry a hranice a ovlivňuje lidi různého věku, kultur a profesí. V tomto článku se budeme snažit prozkoumat a analyzovat různé aspekty související s Josef Ackermann (kněz) s cílem poskytnout ucelenou a obohacující vizi tohoto aktuálně významného tématu.
Jeho Milost Msgre. Josef Ackermann Prelát Jeho Svatosti | |
---|---|
Generální vikář litoměřické diecéze Děkan litoměřické kapituly | |
Církev | římskokatolická |
Provincie | česká |
Diecéze | litoměřická |
Předchůdce | Josef Pfeifer |
Nástupce | Alois Hille |
Znak | ![]() |
Osobní údaje | |
Datum narození | 8. března 1803 |
Místo narození | Dobřany, ![]() |
Datum úmrtí | 3. prosince 1875 (ve věku 72 let) |
Místo úmrtí | Litoměřice, ![]() |
Povolání | římskokatolický duchovní |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Josef Ackermann (8. března 1803 Dobřany[1] – 3. prosince 1875 Litoměřice[2]) byl římskokatolický kněz, děkan litoměřické kapituly.
Pocházel z německy mluvící rodiny avšak byl také znalcem češtiny a dánštiny. Na kněze byl vysvěcen, po teologických studiích, v roce 1826. Postupně se stal kanovníkem a děkanem litoměřické kapituly, předsedou konzistoře v Litoměřicích, oficiálem manželského soudu a ředitelem teologických studií. Za zásluhy byl od papeže Pia IX. jmenován čestným titulem domácího preláta (prelát Jeho Svatosti). Císař František Josef I. ho odměnil zlatou mincí za zásluhy.[3]
Patřil mezi první zakladatele Matice České. Byl členem Českého muzea. Hlásil se k české straně v politice i v literatuře. Jako majitel „tejnického“ velkostatku volíval s českou historickou šlechtou. České knihovně při litoměřickém gymnáziu roku 1865 daroval 149 knih v češtině.
Jako spisovatel vytvořil modlitební knihu, kterou do češtiny přeložil František Saleský Bauer: Útěcha věrných duší v očistci, která došla mnoha vydání.
Díky znalosti dánštiny, přeložil pro Dány od Jana Svobody, knihu „Školka“, která potom sloužila jako vzorový materiál dánským dětským opatrovnám. Za tuto činnost obdržel titul rytíř dánského řádu Dannebrog.
Předchůdce: Josef Pfeifer |
![]() |
Generální vikář litoměřické diecéze 1862 – 1875 |
![]() |
Nástupce: Alois Hille |