Josef Žďárský

V dnešní době se Josef Žďárský stalo tématem velkého významu a zájmu širokého spektra lidí. Jeho dopadu se podařilo překročit hranice a vyvolat debaty a úvahy v různých oblastech. Od odborníků v oboru po běžné občany, Josef Žďárský upoutal pozornost každého. Tento fenomén vzbudil zájem akademiků, profesionálů a milovníků tohoto tématu, kteří se snaží zkoumat mimo zdání a důkladně porozumět všem aspektům souvisejícím s Josef Žďárský. V průběhu historie Josef Žďárský zaznamenal milníky a transformace, které přímo či nepřímo ovlivňují různé aspekty našich životů. V tomto článku důkladně prozkoumáme vše, co souvisí s Josef Žďárský, s cílem porozumět jeho důležitosti a relevanci dnes.

Josef Žďárský
Josef Žďárský
Josef Žďárský
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1901 – 1913
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1911 – 1918
Senátor Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920 – 1922
Předseda agrární strany
Ve funkci:
1904 – 1909
PředchůdceStanislav Kubr
NástupceAntonín Švehla
Stranická příslušnost
Členstvíagrární strana
Čs. rolnická jednota
Čs. národní demokracie
Narození8. února 1853
Příšovice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí12. března 1939 (ve věku 86 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Profesepolitik
CommonsJosef Žďárský
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Žďárský (8. února 1853 Příšovice – 12. března 1939 Brno[1][2]) byl československý politik za agrární stranu, pak spoluzakladatel odštěpenecké Československé rolnické jednoty a senátor Národního shromáždění za Československou národní demokracii.

Biografie

Politicky aktivní byl již za Rakouska-Uherska. Zastával funkci okresního starosty v Turnově.[1] Už na počátku 20. století patřil k předákům českého agrárního politického tábora. V roce 1901 byl zvolen do Českého zemského sněmu jako jeden z 21 agrárnických českých poslanců, přičemž se stal předsedou klubu agrárních poslanců. Od roku 1904 byl předsedou agrární strany. V této funkci ho nahradil roku 1909 Antonín Švehla coby představitel progresivního proudu ve straně. V roce 1908 byl Žďárský opět zvolen do Českého zemského sněmu nyní coby jeden ze 44 agrárnických poslanců a v tomto volebním období působil jako místopředseda jejich poslaneckého klubu.[3][4]

Ve volbách do Říšské rady roku 1911 se stal i poslancem Říšské rady (celostátní parlament), kam byl zvolen za okrsek Čechy 41. Usedl do poslanecké frakce Klub českých agrárníků. Během XXI. zasedání Říšské rady v letech 1911–1914 zastával funkci místopředsedy poslanecké sněmovny. Ve vídeňském parlamentu setrval do zániku monarchie.[5]

Za první světové války udržoval za agrární stranu styky s domácím protirakouským odbojem (Maffie).[6]

V rámci strany patřil Žďárský k statkářskému konzervativnímu křídlu, které se na počátku existence republiky odtrhlo od agrární strany kvůli nesouhlasu s projektem pozemkové reformy. Patřil do skupiny stoupenců Rudolfa Bergmana a spolu s ní koncem roku 1919 po odchodu z agrární strany zakládal organizaci Československá rolnická jednota, se kterou pak v roce 1920 kandidoval na společné listině s národními demokraty.[7][8] V parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění za národní demokraty. Profesně se tehdy uvádí jako rolník z obce Příšovice u Turnova.[9] Na senátorský post rezignoval v dubnu 1922 a v horní komoře ho nahradil Bohumil Němec.[10]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Bývalý senátor Josef Žďárský mrtev. Národní listy. Březen 1939, roč. 79, čís. 81, s. 2. Dostupné online. 
  2. ↑ Matrika 16993 (index), sn. 193 . MZA . Dostupné online. 
  3. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 431, 434. 
  4. ↑ Rokoský, Jaroslav: Rudolf Beran a jeho doba. Praha: Vyšehrad, 2011. ISBN 978-80-7429-067-1. S. 41, 43, 49. 
  5. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  6. ↑ Rokoský, Jaroslav: Rudolf Beran a jeho doba. Praha: Vyšehrad, 2011. ISBN 978-80-7429-067-1. S. 79. 
  7. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 579. 
  8. ↑ Rokoský, Jaroslav: Rudolf Beran a jeho doba. Praha: Vyšehrad, 2011. ISBN 978-80-7429-067-1. S. 109. 
  9. ↑ 1. schůze . Senát Parlamentu České republiky . Dostupné online. 
  10. ↑ jmenný rejstřík . Senát Parlamentu České republiky . Dostupné online. 

Externí odkazy