Joža Uprka | |
---|---|
malíř Joža Uprka | |
Narození | 26. října 1861 Kněždub Rakouské císařství Rakouské císařství |
Úmrtí | 12. ledna 1940 (ve věku 78 let) Hroznová Lhota Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava |
Příčina úmrtí | selhání ledvin |
Místo pohřbení | hřbitov v Kněždubu |
Národnost | česká |
Alma mater | Akademie výtvarných umění v Mnichově Akademie výtvarných umění v Praze |
Povolání | malíř a grafik |
Děti | Jan Uprka |
Příbuzní | bratr František Úprka manželka Anežka Králíková syn Jan Uprka dcera Božena Uprková syn Petr Uprka |
Hnutí | impresionismus |
Významná díla | Pouť u svatého Antonínka (1894), Jízda králů (1897) |
Vliv na | Antoš Frolka |
Ocenění | Mention honorable (Salón francouzských umělců, Paříž, 1894) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Josef „Joža“ Uprka, psáno též Jóža Úprka, (26. října 1861 Kněždub – 12. ledna 1940 Hroznová Lhota) byl moravský malíř a grafik, představitel plenérového realismu, impresionismu a secesního dekorativismu. Jeho dílo je národopisným dokumentem folklóru jižní Moravy.
Kněždub – náhrobek Joži UprkyPocházel ze selské rodiny z vesnice Kněždub. Byl synem rolníka a malíře samouka Jana Uprky a jeho ženy Evy rozené Machálkové, jeho mladší bratr František se proslavil jako sochař. Do školy chodil ve Strážnici, středoškolské vzdělání získal v Olomouci, nejprve na německém učitelském ústavu a poté na olomouckém Slovanském gymnáziu. Ve studiích pokračoval od roku 1881 na pražské akademii u Františka Čermáka a od roku 1884 na mnichovské akademii. V Mnichově spoluzaložil spolek „Škréta“, jehož dalšími členy byli Alfons Mucha, František Ondrúšek, Antonín Slavíček, Pavel Socháň a Luděk Marold.
Rodný dům Joži Uprky v KněždubuPo tříletém pobytu v Mnichově se nejdříve vrátil do Prahy a v roce 1888 přesídlil zpátky do rodného kraje, který ho inspiroval náměty a kde také vznikla stěžejní část jeho díla. Témata čerpal z každodenního života prostého lidu, práce, obyčejů a slavností, zachycoval podobu lidových krojů i krajinu Moravského Slovácka.
Na přelomu let 1892–1893 díky stipendiu navštívil Paříž, kde studoval díla starých mistrů a seznámil se se současným uměleckým děním, zejména s impresionistickým stylem. Za organizační pomoci Alfonse Muchy se v roce 1894 se svým obrazem „Pouť u svatého Antonínka“ zúčastnil pařížského Salónu francouzských umělců a získal tam za něj ocenění Mention honorable a tím pro sebe i známost v zahraničí (obraz byl vystavován pod katalogovým číslem 1769 a francouzským názvem Les pèlerins slovaques (de Moravie) devant l'église, tj. „Slovenští poutníci (z Moravy) před kostelem“).
Jeho patrně nejznámější obraz „Jízda králů“ vznikl v roce 1896, ale datován je rokem vystavení v Topičově salonu (souborná výstava 1897). Existuje ve dvojím provedení. Menší verze je finální barevnou studií a díky svému uvolněnému rukopisu bývá nazývána impresionistickou (Štěpán Jež), velká je označována jako realistická.
Nedaleko rodného Kněždubu, v Hroznové Lhotě, koupil Uprka sklep s malým pozemkem, na které si r. 1898 postavil domek s ateliérem. Ten nechal roku 1904 přestavět podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče na patrovou vilu s dřevěnými prvky inspirovanými lidovou architekturou. Hostil zde osobnosti ze světa kultury, jako například Aloise a Viléma Mrštíkovy, Hanuše Schwaigra, Zdenku Braunerovou, Herberta Masaryka, Leoše Janáčka či Vítězslava Nováka. Malíře v Hroznové Lhotě navštívil roku 1902 i francouzský sochař Auguste Rodin.
Po narození svého prvního syna Jožky (19. února 1899, zemřel 1913) se Uprka 15. května 1899 oženil s jeho matkou, lidovou malířkou Anežkou Králíkovou ze Svatobořic. Z manželství vzešli také synové Jan (narozen 17. května 1900) a Petr (narozen 19. října 1903, zemřel den poté) a dcera Božena (narozena 18. června 1902). V roce 1902 se u Uprkovy manželky začala projevovat duševní porucha a ta byla v roce 1905 umístěna do psychiatrické léčebny v Kroměříži, kde zůstala až do své smrti v roce 1959.
Areál Výstavy Slovácka 1937 s poutačem na „národopisnou výstavu Joži Uprky“Koncem svého impresionistického období (1899–1905) se Uprka věnoval i grafice, hlavně technice leptu. V letech 1924–1937 žil v Klobušicích u Ilavy na Slovensku ve vlastním zámečku s ateliérem a na slovenském venkově hledal novou inspiraci.
Během svého života víceméně pravidelně zajížděl v zimních měsících do zemí kolem Středozemního moře a do Dubrovníku, kde studoval kroje i život prostých lidí. Zde v roce 1928 vzniklo několik barevných studií místního kroje (Dubrovničan).
Za svého života se Joža Uprka dočkal několika souborných výstav v Praze, Brně a Hodoníně. Na Výstavě Slovácka 1937 byly v rámci národopisné výstavy vystavovány jeho obrazy. Spoluzaložil Klub přátel umění v Brně a patřil k zakladatelům a stal se vůdčí osobností Sdružení výtvarných umělců moravských (S. V. U. M.) se sídlem v Hodoníně. Byl také vedoucí postavou spolku Moravsko-slovenská společnost, později Národopisná Morava. Roku 1925 byl zvolen předsedou Sdružení slovenských umělců v Bratislavě.
Joža Uprka zemřel 12. ledna 1940 o půl páté ráno v Hroznové Lhotě. Pochován byl 14. ledna vedle svého bratra Františka a svého někdejšího žáka Antoše Frolky na tzv. „Slováckém Slavíně“ (hřbitově u místního kostela) v rodném Kněždubu.
Jsou po něm pojmenovány Základní škola Úprkova v Hradci Králové a Základní škola a Mateřská škola Joži Uprky Hroznová Lhota.
Při příležitosti 150. výročí narození Joži Uprky uspořádala Národní galerie v Praze od 23. září 2011 do 22. ledna 2012 výstavu jeho děl. Na zdi poutní kaple svatého Antonína mu byla během dožínkové pouti 28. srpna 2011 odhalena měděná pamětní deska z díla akademického sochaře Otmara Olivy.
Stal se také autorem výzdoby nové Jurkovičovy křížové cesty na Hostýně, nástěnných maleb v obřadní síni nové radnice v Uherském Hradišti a výzdoby kostela Panny Marie Královny v Ostravě – Mariánských Horách.