V článku, který dnes představujeme, se ponoříme do fascinujícího světa Jan Václav Hugo Voříšek. V průběhu historie měl Jan Václav Hugo Voříšek významný dopad na různé aspekty společnosti. Od svého vlivu na populární kulturu až po svůj význam ve vědě a technice, Jan Václav Hugo Voříšek zanechal svou stopu v mnoha oblastech. V tomto směru prozkoumáme různé aspekty Jan Václav Hugo Voříšek, jeho vývoj v čase, jeho vliv na moderní svět a možné důsledky, které má pro budoucnost. Připojte se k nám na této cestě historií a dopadem Jan Václav Hugo Voříšek na naši společnost.
Jan Václav Hugo Voříšek | |
---|---|
![]() | |
Narození | 11. května 1791 Vamberk ![]() |
Úmrtí | 19. listopadu 1825 (ve věku 34 let) Vídeň ![]() |
Příčina úmrtí | tuberkulóza |
Národnost | česká |
Povolání | hudební skladatel, klavírista a varhaník |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jan Václav Hugo Voříšek (11. května 1791 Vamberk[1] – 19. listopadu 1825 Vídeň) byl český hudební skladatel, klavírista, varhaník a dirigent, přezdívaný „český Beethoven“.
Jan Václav Hugo Voříšek se narodil ve Vamberku v rodině ředitele školy, sbormistra a varhaníka. Otec jej také vyučoval hudbě, povzbuzoval ho ve hře na klavír a pomohl mu získat stipendium pro studium na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze.
Ačkoliv obdivoval hudbu Wolfganga.Amadea Mozarta, více jej přitahoval romantismus Ludwiga van Beethovena. V roce 1813 se přestěhoval do Vídně, aby zde mohl studovat právo; doufal, že se zde setká s Beethovenem. To se mu jako začínajícímu skladateli skutečně podařilo roku 1814. K dalším význačným hudebníkům a skladatelům, se kterými se setkal, patří Louis Spohr, Ignaz Moscheles, Johann Nepomuk Hummel a Franz Schubert, s nímž se spřátelil.
Studium práva dokončil roku 1822; poté byl jmenován na místo konceptního praktikanta u dvorské vojenské rady.
Stal se uznávaným skladatelem orchestrální, vokální a klavírní hudby. Roku 1818 se stal dirigentem Spolku přátel hudby (Gesellschaft der Musikfreunde). Roku 1822 získal u císařského dvora místo druhého a v roce 1823 prvního varhaníka a začal vyučovat hru na klavír. K jeho žákům patřili i lidé z nejvyšších kruhů, především Napoleon II., syn Napoleona Bonaparte a Marie Luisy.
Jan Václav Voříšek onemocněl tuberkulózou, nepomohl mu ani ozdravný pobyt ve Štýrském Hradci v roce 1824 a zemřel roku 1825 ve věku 34 let. Byl pochován na hřbitově ve Währingu, kde byli později pohřbeni také Franz Schubert a Ludwig van Beethoven. Na místě hřbitova se dnes rozkládá park nesoucí jméno Franze Schuberta. Schubertovy a Beethovenovy ostatky byly později přeneseny na Vídeňský ústřední hřbitov.
Jan Václav Voříšek složil jedinou symfonii, a to Sinfonii D-dur v roce 1821. V minulosti byla přirovnávána k prvním dvěma Beethovenovým symfoniím. Jedná se o raně romantické dílo, jehož bohatá melodická invence našla pokračování v díle Franze Schuberta.
Za svého varhanického působení u císařského dvora složil nepříliš rozsáhlou, avšak vynikající slavnostní mši B dur. Společně s jeho symfonií a houslovou sonátou G dur, op. 5, patří k jeho několika málo nahrávaným dílům.
První doložené použití pojmu impromptu pochází z roku 1817 a má souvislost s jeho dílem; tento výraz tehdy použil časopis Allgemeine musikalische Zeitung, aby popsal jeho klavírní skladbu. Skladby nazývané impromptu později skládali například Schubert a Fryderyk Chopin.
Na jeho typicky českou pastorální zpěvnost navázali Bedřich Smetana i Antonín Dvořák.