V dnešním článku se ponoříme do fascinujícího světa Jan Voráček. Od jeho počátků až po jeho dnešní dopad prozkoumáme každý aspekt související s Jan Voráček, abychom pochopili jeho význam v různých oblastech. Od svého vlivu na populární kulturu až po jeho aplikaci v každodenním životě zanechal Jan Voráček ve společnosti nesmazatelnou stopu. Prostřednictvím tohoto článku objevíme jeho mnoho podob a jak se vyvíjel v průběhu času. Připravte se tedy na to, že se ponoříte do cesty Jan Voráček a objevíte vše, co z něj dnes dělá tak zajímavé a relevantní téma.
Jan Voráček | |
---|---|
1. senátor za obvod č. 68 – Opava | |
Ve funkci: 23. listopadu 1996 – 23. listopadu 2000 | |
Nástupce | Josef Jařab |
Starosta Hlučína | |
Ve funkci: ? – 1998 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | ODS |
Narození | 1. září 1949 (75 let)![]() |
Národnost | česká |
Profese | politik |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Jan Voráček (* 1. září 1949)[1] je český politik, bývalý senátor za obvod č. 68 – Opava, bývalý starosta Hlučína a člen ODS.
Do roku 1998 zasedal v zastupitelstvu města Hlučín, kde do roku 1998 působil jako starosta.[2] Ve volbách 1998 jej nezvolili z prvního místa kandidátky.[3]
Ve volbách 1996 se stal členem horní komory českého parlamentu, když v obou kolech porazil křesťanského demokrata Antonína Šroma.[4] V senátu se věnoval činnosti v Mandátovém a imunitním výboru, vykonával funkci místopředsedy Ústavně-právního výboru a v letech 1998–2000 patřil do vedení senátorského klubu ODS. Ve volbách 2000 svůj mandát neobhajoval, neboť jej strana nenominovala.
Když v roce 1997 vypukla v ODS aféra s jejím financováním, zastával Voráček post předsedy Kontrolní a revizní komise strany.[5]
V roce 2000 jej senát nominoval na zástupce veřejného ochránce práv.[6] Ve volbách v poslanecké sněmovně získal 51 hlasů oproti 78 hlasům pro Annu Šabatovou. Ve druhém kole se proti němu postavil již zvolený ombudsman Otakar Motejl s tím, že jen těžko může Voráček působit jako jeho zástupce, když jako senátor hlasoval proti zřízení úřadu veřejného ochránce práv.[7]