V dnešním světě získal Jaroslav Kmenta nebývalý význam. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, jeho vlivu na kulturu nebo jeho významu ve vědecké oblasti, Jaroslav Kmenta se stal tématem zájmu mnoha lidí po celém světě. Při zkoumání různých aspektů Jaroslav Kmenta je důležité prodiskutovat jeho důležitost, důsledky a potenciální důsledky, které by mohl mít na naše životní prostředí. V tomto článku důkladně prozkoumáme Jaroslav Kmenta a objevíme jeho význam v různých oblastech každodenního života.
Mgr. Jaroslav Kmenta | |
---|---|
Jaroslav Kmenta v roce 2014 | |
Narození | 16. února 1969 (56 let) Nymburk ![]() |
Alma mater | Gymnázium Nymburk Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy |
Povolání | spisovatel a novinář |
Zaměstnavatel | magazín Reportér |
Znám jako | investigativní novinář |
Ocenění | Cena Karla Havlíčka Borovského (2009) Cena Ferdinanda Peroutky (2018) Čestné občanství města Nymburka (2018) |
Děti | Kateřina Kmentová |
Funkce | zastupitel obce v Česku (od 1990) |
Web | www |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jaroslav Kmenta (* 16. února 1969 Nymburk, Československo) je český investigativní novinář a spisovatel, reportér časopisu Reportér.[1] Zabývá se vnitropolitickými kauzami, propojeností politických, podnikatelských a mafiánských kruhů a odhalováním korupce. V letech 1993–2000 a 2003–2013 působil v deníku Mladá fronta DNES.
Po studiu nymburského gymnázia absolvoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Během sametové revoluce spoluzakládal nymburskou organizaci Občanského fóra a od roku 1990 byl zastupitelem města.[2]
V roce 1991 nastoupil na pozici redaktora ve zpravodajské agentuře ČTK, kde se věnoval školství a pak armádě.[3]
Od roku 1993 působil Kmenta v Mladé frontě DNES, největší redakci v zemi, a „za pochodu a na koleně“ se učil „pátrací žurnalistiku“, zkušenosti pobíral zejména od zahraničních novinářů.[3]
Během svého působení pracoval na řadě velkých kauz. Zjistil například, že československá protichemická jednotka naměřila ve válce v Zálivu chemické otravné látky sarin a yperit, což americké i české ministerstvo obrany tajily a byly nuceny to přiznat až pod tíhou důkazů, jež Kmenta snášel ve svých reportážích.[3][zdroj?!] V roce 1997 zveřejnil informace o podezření, že ODS má ve Švýcarsku tajné konto.[3] Tyto informace spolu se zprávami o fiktivních sponzorech ODS (Lajos Bács a Radjiv M. Sinha) přispěly k pádu Klausovy vlády. V roce 1999 odhalil, že místopředseda vlády Egon Lánský (ČSSD) má tajné konto v Rakousku, což vedlo k Lánského rezignaci.[3][zdroj?!] V roce 2000 zveřejnil reportáž o praní špinavých peněz v Komerční bance.[3] V roce 2001 publikoval reportáže o tom, zda byl konzul z irácké ambasády v Praze napojen na hlavního atentátníka z 11. září 2001, tedy na al-Káidu. O případu pak referovaly americké noviny The New York Times či americké televizní stanice.[4][zdroj?!] V roce 2005 se věnoval majetkovým nejasnostem premiéra Stanislava Grosse (ČSSD), který tehdy nedokázal vysvětlit původ peněz na svůj barrandovský byt a v důsledku toho rezignoval jako premiér, protože o svých financích lhal.[4] V témže roce také Kmenta přinesl reportáž o tom, jak si vysoce postavený pracovník resortu ministerstva financí, který tehdy řídil Bohuslav Sobotka (ČSSD), tajně ulil desítky milionů korun z vymožené pohledávky českého státu v Peru. Policie pak případ vyšetřila a úředníka obvinila.[4][zdroj?!] Začátkem roku Kmenta 2006 popsal, jak předseda poslaneckého klubu ČSSD Michal Kraus tajně vyjednával v Ghaně o miliardové investici do podniku na zpracování kakaa. Kraus pak odešel ze všech politických funkcí.[4][zdroj?!]
V roce 2000 absolvoval stáž investigativní žurnalistiky v USA.[5]
V roce 2003 se do redakce MF DNES vrátil po tříleté absenci na pozici vedoucího reportérského oddělení. V mezidobí byl zaměstnán v redakcích periodik Zemské noviny, Super, Impuls a magazínu Instinkt.
V roce 2012 byl Jaroslav Kmenta zmiňován někdejším dopravním policistou a následně asistentem poslance Stanislava Humla Petrem Šlechtou a bývalým detektivem agentury ABL Pavlem Pertlíčkem v záznamu rozhovoru, který byl součástí soudního přelíčení v kauze financování poslanců politické strany Věci veřejné. Šlechta měl v rozhovoru Perlíčka přesvědčovat, aby svědčil proti Vítu Bártovi coby vůdčí postavě agentury i strany, a sliboval mu podpůrnou kampaň v MF DNES prostřednictvím své údajné známosti s Kmentou.[6][7][8][9]
V roce 2013 v redakci MF DNES skončil, podle vlastních slov dal výpověď zejména proto, že vydavatele deníku, společnost MAFRA, koupil podnikatelský magnát a politik Andrej Babiš, kterého Kmenta označil jako kmotra.[10][11]
Od roku 2014 začal působit jako reportér pod vedením šéfredaktora Roberta Čásenského v měsíčníku Reportér.[12][13]
Je ženatý, má dvě děti.
Roku 2005 založil nakladatelství JKM - Jaroslav Kmenta.
Podle knihy Kmotr Mrázek byl v roce 2013 natočen film Příběh kmotra,[1] podle série Padrino Krečíř filmy Gangster Ka a Gangster Ka: Afričan, oba z roku 2015.
V roce 2010 mu byla udělena Cena Karla Havlíčka Borovského za dlouhodobou a investigativní žurnalistiku.[14] Na začátku roku 2019 získal spolu s Ondřejem Kundrou Cenu Ferdinanda Peroutky za rok 2018.[2][15][16]
V roce 2018 se stal čestným občanem města Nymburka.[17][18]
„ | Proč je dobré mít v redakci Jaroslava Kmentu? Protože ho nikdo nemá rád … Tedy přesněji, nemá ho ráda drtivá většina politiků, ať zprava nebo zleva. To může být důkazem, že svou práci investigativního reportéra dělal dobře a navíc nestranně. | “ |
— Robert Čásenský, bývalý šéfredaktor MF DNES[19] |