Jan Musil

V dnešním světě je Jan Musil problém, který ve společnosti nabyl velkého významu. S rozvojem technologií a globalizací se Jan Musil stal problémem, který ve větší či menší míře ovlivňuje všechny lidi. Ať už na osobní, profesní nebo společenské úrovni, Jan Musil má přímý dopad na náš každodenní život. Z tohoto důvodu je nezbytné pochopit její význam a vliv na různé aspekty dnešní společnosti. V tomto článku budeme dále zkoumat Jan Musil a diskutovat o jeho důsledcích v různých kontextech.

Další významy jsou uvedeny na stránce Jan Musil (rozcestník).
prof. JUDr. Jan Musil, CSc.
1. rektor Policejní akademie ČR
Ve funkci:
1. listopadu 1992 – 31. října 1998
Předchůdceškola vznikla
NástupceHana Bartošová
Soudce Ústavního soudu ČR
Ve funkci:
27. listopadu 2003 – 27. listopadu 2013
Ve funkci:
20. ledna 2014 – 31. ledna 2019
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ (1960–1969)
Narození2. července 1941 (83 let)
Plzeň
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Profesevysokoškolský učitel, soudce, právník a učitel
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Musil (* 2. července 1941 Plzeň) je český právník, v letech 2003 až 2013 a opět 2014 až 2019 soudce Ústavního soudu ČR. Přednáší trestní právo na Fakultě právnické Západočeské univerzity a externě také na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. Na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze pak přednáší kriminalistiku.

Život

Práva vystudoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v roce 1963, kde také od roku 1967 do roku 2003 vyučoval, v roce 1985 se habilitoval a v roce 1993 byl jmenován profesorem a vedl katedru trestního práva. V letech 1992–1998 byl i rektorem a poté až do roku 2003 prorektorem Policejní akademie České republiky.

Odborně se věnuje především kriminalistice a trestnímu právu procesnímu. Absolvoval mnoho zahraničních stáží a přednáškových pobytů, je předsedou vědecké rady Institutu pro kriminologii a sociální prevenci, předsedou redakční rady časopisu Kriminalistika, členem Společnosti pro kriminalistiku, Národní skupiny Mezinárodní společnosti pro trestní právo a čestným členem Bílého kruhu bezpečí. Pravidelně hostuje na Institutu Maxe Plancka pro mezinárodní a zahraniční trestní právo ve Freiburgu im Breisgau.

Členem KSČ byl od roku 1960, roku 1969 na vlastní žádost vystoupil.

Soudcem Ústavního soudu byl jmenován prezidentem Václavem Klausem dne 27. listopadu 2003. Funkci zastával po celou dobu desetiletého mandátu až do 27. listopadu 2013. Ještě před skončením mandátu byl do funkce znovu navržen prezidentem Milošem Zemanem. 26. listopadu 2013 podpořil jeho kandidaturu ústavně právní výbor Senátu.[1] Následně získal 17. prosince 2013 rovněž podporu senátního výboru pro lidská práva. Senátoři během schvalování vyslovili obavy, zda Musil funkci ve svých 72 letech ještě zvládne. Ten je ujistil, že síly na to ještě má.[2] O den později jeho jmenování schválilo i plénum Senátu, když se pro něj vyslovilo 49 senátorů ze 72 hlasujících. Před hlasováním přišel Musila a dalšího kandidáta Jiřího Zemánka do Senátu podpořit i prezident Zeman. Ten na Musilovi ocenil jeho odvahu, že se při hlasování nepřipojuje automaticky k hlavnímu proudu a je schopen své stanovisko vždy logicky argumentovat.[3] Prezident Miloš Zeman jej pak 20. ledna 2014 na Pražském hradě do funkce jmenoval.[4]

V kauze growshopů se pak v této funkci vyslovil proti growshopům, přestože uznal, že veškeré informace o marihuaně a potřeby k jejímu pěstování jsou volně dostupné na internetu: „Je to skutečnost, před kterou nelze zavírat oči, ale není důvodem k tomu, aby analogická jednání byla obecně prohlášena za netrestná.“[5]

V listopadu 2018 oznámil, že hodlá ke 31. lednu 2019 rezignovat na funkci soudce Ústavního soudu, a to ze zdravotních důvodů.[6] Ke konci ledna 2019 tak skutečně učinil.[7]

Některá díla

  • Některé otázky znaleckého dokazování v trestním řízení a teorie kriminalistické analýzy, Praha, Univerzita Karlova, 1974
  • Některé problémy protokolace výpovědi obviněného a svědka v trestním řízení, Praha, Univerzita Karlova, 1979
  • Způsob páchání trestné činnosti a jeho kriminalistický význam, Praha, Univerzita Karlova, 1982
  • Perseverance a interindiviuální odlišnost způsobu páchání trestné činnosti, in Stát a Právo, č. 23, 1988
  • Metodika vyšetřování jednotlivých druhů trestných činů, Praha, Univerzita Karlova, 1993
  • Úvod do kriminalistiky, Praha, Policejní akademie ČR, 1999
  • Reforma trestního řízení a její reflexe v kriminalistické teorii a praxi, in Kriminalistika na prahu XXI. století, Praha, Policejní akademie ČR, 2002
  • Trestní právo procesní, Praha, C. H. Beck, 2003
  • Kriminalistika, Praha, C. H. Beck, 2004

Odkazy

Reference

  1. ↑ Senátoři podpořili Zemanovi dvojici kandidátů na ústavní soudce. Novinky.cz . Borgis, 2013-11-26 . Dostupné online. 
  2. ↑ Musil zřejmě zůstane ústavním soudcem, novým bude Zemánek. Deník.cz . 2013-12-17 . Dostupné online. 
  3. ↑ WIRNITZER, Jan. Musil obhájil post ústavního soudce, nově prezident prosadil Zemánka. iDnes.cz . 2013-12-18 . Dostupné online. 
  4. ↑ Prezident jmenoval Musila a Zemánka ústavními soudci. Aktuálně.cz . Economia, 2014-01-20 . Dostupné online. 
  5. ↑ Definitivní konec growshopů? Ústavní soud zamítl stížnost odsouzených majitelů obchůdku. IHNED.cz . 2014-02-25 . Dostupné online. 
  6. ↑ Ústavní soudce Jan Musil pro INFO.CZ: Ke konci ledna rezignuji. Skončí po 15 letech. Info.cz . 2018-11-20 . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-12-07. 
  7. ↑ Skončil ústavní soudce Musil, zbylo po něm pár desítek spisů. Česká justice . 2019-02-01 . Dostupné online. 

Externí odkazy

Soudci Ústavního soudu České republiky
Jmenovaní Václavem Havlem

Iva Brožová (1993–1999) • Vojtěch Cepl (1993–2003) • Vladimír Čermák (1993–2003) • Vojen Güttler (1993–2003, 2003 znovu jmenován Václavem Klausem) • Miloš Holeček (1993–2003) • Pavel Holländer (1993–2003, 2003 znovu jmenován Václavem Klausem) • Vladimír Jurka (1993–2003) • Zdeněk Kessler (1993–2003) • Vladimír Klokočka (1993–2003) • Vladimír Paul (1993–2002) • Antonín Procházka (1993–2003) • Vlastimil Ševčík (1993–2002) • Eva Zarembová (1993–2003) • Ivana Janů (1993–2002, 2004 znovu jmenována Václavem Klausem) • Pavel Varvařovský (1994–2004) • Jiří Malenovský (2000–2004) • Eliška Wagnerová (2002–2012) • František Duchoň (2002–2012) • Jiří Mucha (2003–2013)

Jmenovaní Václavem Klausem

Miloslav Výborný (2003–2013) • Vojen Güttler (2003–2013) • Pavel Holländer (2003–2013) • Pavel Rychetský (2003–2013, 2013 znovu jmenován Milošem Zemanem) • Dagmar Lastovecká (2003–2013) • Jan Musil (2003–2013, 2014 znovu jmenován Milošem Zemanem) • Jiří Nykodým (2003–2013) • Stanislav Balík (2004–2014) • Michaela Židlická (2004–2014) • Ivana Janů (2004–2014) • Vlasta Formánková (2005–2015) • Vladimír Kůrka (2005–2015)

Jmenovaní Milošem Zemanem

Pavel Rychetský (2013–2023) • Jaroslav Fenyk (2013–2023) • Jan Filip (2013–2023) • Milada Tomková (2013–2023) • Vladimír Sládeček (2013–2023) • Ludvík David (2013–2023) • Kateřina Šimáčková (2013–2021) • Radovan Suchánek (2013–2023) • Jan Musil (2014–2019) • Jiří Zemánek (2014–2024) • Vojtěch Šimíček (od 2014–2024) • Tomáš Lichovník (od 2014-2024) • David Uhlíř (2014–2024) • Jaromír Jirsa (od 2015) • Josef Fiala (od 2015) • Pavel Šámal (od 2020) • Jan Svatoň (od 2023)

Jmenovaní Petrem Pavlem

Josef Baxa (od 2023) • Jan Wintr (od 2023) • Daniela Zemanová (od 2023) • Kateřina Ronovská (od 2023) • Veronika Křesťanová (od 2023) • Lucie Dolanská Bányaiová (od 2023) • Zdeněk Kühn (od 2023) • Milan Hulmák (od 2024) • Tomáš Langášek (od 2024) • Jiří Přibáň (od 2024) • Dita Řepková (od 2024)

Předsedové jsou uvedeni tučně.