V moderním světě získal Jan Konstantin nebývalý význam. Od svého vzniku upoutal Jan Konstantin pozornost odborníků i fandů a stal se tématem zájmu širokého spektra lidí. V tomto článku podrobně prozkoumáme význam Jan Konstantin v různých kontextech a analyzujeme jeho vliv v různých oblastech společnosti. Prostřednictvím hloubkové analýzy zjistíme, jak Jan Konstantin ovlivnil způsob, jakým žijeme, pracujeme a máme vztahy. Kromě toho prozkoumáme současné trendy související s Jan Konstantin a její projekci do budoucna. Bezpochyby se Jan Konstantin prokázalo jako téma globálního významu, které hraje zásadní roli při utváření současného světa.
Jan Konstantin | |
---|---|
![]() operní pěvec Jan Konstantin | |
Základní informace | |
Rodné jméno | Jan Schindler |
Narození | 30. září 1894 Jeseník nad Odrou ![]() |
Úmrtí | 28. června 1965 (ve věku 70 let) Hojsova Stráž ![]() |
Povolání | operní pěvec, hudební pedagog a učitel |
Hlasový obor | baryton |
Ocenění | Zasloužilý umělec (1954) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jan Konstantin, vlastním jménem Jan Schindler (30. září 1894 Jeseník nad Odrou[1] – 28. června 1965 Hojsova Stráž čp. 102) byl český operní pěvec, barytonista a pedagog.
Narodil se v Jeseníku nad Odrou v muzikantské rodině obchodního cestujícího Konstantina Schindlera a jeho ženy Nory roz. Habelová.[1] Prostředí této rodiny mělo velký vliv na volbu jeho budoucí životní cesty. Základní hudební dovednosti si ještě osvojil doma a již tehdy bylo jasné, že se zrodil pěvecký talent. Po absolvování reálky a abiturientského kurzu plzeňské obchodní akademie se začal během první světové války soukromě zdokonalovat ve zpěvu u bývalého pěvce Národního divadla Bohumila Ptáka.
Následně měl získat angažmá v Městském divadle v Plzni, ale v letech 1915–1918 musel narukovat do světové války. V létě roku 1919 se z války vrátil a spolupracoval s Josefem Skupou v kabaretních pořadech Loutkového divadla Feriálních osad[2] v Plzni a v srpnu téhož roku poprvé hostoval na plzeňské operní scéně. Následně Plzeň opustil a v letech 1919–1920 se stal členem operním souboru Státního divadla v Moravské Ostravě. V letech 1920–1921 byl členem souboru Slovenského národního divadla v Bratislavě, kde hostoval i v pozdějších letech.
V dubnu roku 1921 absolvoval již pod svým pseudonymem Jan Konstantin, několik zkušebních představení v pražském Národním divadle a téhož roku byl angažován. V Praze se pěvecky soukromě zdokonaloval u učitele zpěvu Carla Emericha[3]. V roce 1924 se zúčastnil zájezdu části souboru opery a baletu Národního divadla do Vídně, kde vystoupil v tamější Volksoper. V roce 1933 si zahrál i s dalšími kolegy z Národního divadla ve filmu, kde představoval sedláka Krušinu v Innemannově zfilmované opeře B. Smetany Prodaná nevěsta[4]. V roce 1936 vystupoval v demokratickém Španělsku a v roce 1937 organizoval umělecké večery ve prospěch boje proti španělskému fašismu.
Roku 1954 získal titul Zasloužilého umělce. V roce 1955 se vrátil před filmovou kameru podruhé, avšak naposledy, když hrál a zpíval v operních vložkách Krškova životopisného snímku Z mého života[5]. V roce 1956 navštívil Sovětský svaz. V letech 1943–1960 učil zpěv na Konzervatoři Praha a souběžně i na Hudební fakultě AMU. Mezi jeho žáky byli např. Jiří Schiller[6], Jan Hlavsa[7] a mnozí další. Kromě opery Národního divadla se Jan Konstantin věnoval také koncertní a zájezdové činnosti. V Národním divadle a setrval až do svého odchodu do důchodu 31.7.1960, však hostoval zde až do konce svého života.
Jan Konstantin zemřel 28. června 1965 v Hojsově Stráži čp. 102 ve věku 70 let. Byl pohřben na Vyšehradském hřbitově.