Dnes je téma Jan Klement Zobel velmi aktuální a zajímavé pro široké spektrum společnosti. Od svého dopadu na ekonomiku až po svůj vliv na každodenní život lidí, Jan Klement Zobel vyvolal debaty a úvahy v různých oblastech. Jak se přesouváme do 21. století, nemůžeme ignorovat důležitost Jan Klement Zobel a jeho komplexní vztah s dalšími aspekty moderního života. V tomto článku prozkoumáme různé pohledy a přístupy k Jan Klement Zobel, analyzujeme jeho význam, důsledky a možné problémy. Doufáme, že prostřednictvím podrobné analýzy objevíme nové nápady a perspektivy, které nám pomohou lépe porozumět roli, kterou Jan Klement Zobel hraje v našem dnešním světě.
Jan Klement Zobel | |
---|---|
Narození | 1. srpna 1777 Kienzen (Tannheim, Tyrolsko), Rakousko (Austria) ![]() |
Úmrtí | 6. února 1840 (ve věku 62 let) nebo 2. února 1840 (ve věku 62 let) Praha ![]() |
Povolání | stavitel, architekt |
Rodiče | Josef Zobel |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Jan Klement Zobel (1. srpna 1777 Kienzen (Tannheim, Rakousko) – 2. února 1840 Praha), také uváděn jako Johann Clemens Zobel, byl architekt a dvorní stavitel z období klasicismu, působící v Čechách, zejména v Praze.[1]
Pocházel z rozvětvené umělecké rodiny Zobelů, která byla spřízněna např. s malostranskou kominickou rodinou Demartiniů či se stavitelskou a podnikatelskou rodinou Hergetů. Jeho otcem byl dvorní stavební mistr Josef Zobel (1746–1814), který se stal roku 1777 pražským měšťanem a jako stavební podnikatel se podílel (spolu s Josefem Jägerem a Antonínem Haffeneckerem) např. na stavbě pevnosti Terezín, a po Haffeneckerově smrti v roce 1789 se stal dvorním stavitelem Pražského hradu.[2]
Jan Klement se narodil v Tyrolích, ale jako architekt a stavitel působil stejně jako jeho otec především v Praze, kde se uvedl v letech 1800–1801 při přestavbě domu č.p. 102 ve Spálené ulici na Novém Městě (dům U Zlaté kotvy, v roce 1843 pak znovu přestavěný).[3] Mistrovské zkoušky složil v roce 1802. V roce 1811 se stal malostranským měšťanem, bydlel v ulici U Lužického semináře č.p. 88/6. Byl radou Zemského stavebního ředitelství a působil také jako knížecí stavitel pro rodinu Fürstenbergů. Pochován je na Malostranském hřbitově v Praze.[4]
Jeho synem byl Johann Baptista Zobel (8. srpna 1812 Praha – 14. srpna 1865 Praha), rakouský lékař a přírodovědec.[5]
Jako stavitel i projektant byl známý různorodostí, ale také množstvím svého díla. Provedl klasicistní přestavbu řady domů a paláců zejména na Malé Straně. Některé z jeho prací: