Jan Karel

V dnešním světě je Jan Karel velmi důležité a důležité téma. Ať už se jedná o historickou událost, významnou osobnost, společenský fenomén nebo jakoukoli jinou oblast zájmu, Jan Karel upoutal pozornost a zájem bezpočtu lidí po celém světě. Tento článek se snaží prozkoumat a analyzovat různé aspekty související s Jan Karel a nabízí úplnou a podrobnou vizi, která čtenářům umožní důkladně porozumět tomuto tématu a jeho dopadu na různé oblasti společnosti. Prostřednictvím mnohostranného přístupu budou řešeny různé perspektivy a prezentovány různé úhly pohledu s cílem obohatit znalosti a povzbudit úvahy o Jan Karel.

Jan Karel
Narození29. června 1909
Vídeň, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí30. června 1942 (ve věku 33 let)
Praha, Kobyliská střelnice, Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Příčina úmrtípopraven zastřelením
Povoláníprůvodčí lůžkových (spacích) vagonů (vozů)
ZaměstnavateléMitropa, Wagons-Lits
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Karel (29. června 1909 ve Vídni[1] - 30. června 1942[2] v Praze na Kobyliské střelnicí[3]) pracoval za protektorátu jako průvodčí lůžkových vagónů železniční společnosti „Mitropa“ na mezinárodních železničních linkách. (Později pracoval i jako průvodčí spacích vozů u železniční společnosti Wagons-Lits.[1]) V protiněmeckém odboji se věnoval kurýrní službě. Pracoval především pro Josefa Balabána, jehož zpravodajský materiál většinou převážel.

Kurýrní spojení

Kurýrní spojení zajišťovalo pomocí svých kurýrů přepravu zpráv mezi zahraničními expoziturami československé zpravodajské služby a domácím ústředím. K tomu patřila i tajná přeprava československých vojáků a politiků do zahraničí (mimo protektorát). V lůžkových vozech se tajně přepravovaly i součástky k vysílačkám, rozbušky, nákresy nových zbraní, fotografický materiál, dokonce byly touto cestou přepraveny i dvě ilegální vysílačky.[4] Ač oklikou leč spolehlivě putovaly "balkánskou cestou" i některé zprávy určené zpravodajské ústředně v Londýně.[4]

  • Loga mezinárodních železničních společností
  • Civilní logo Wagons-Lits
    Civilní logo Wagons-Lits
  • Logo Mitropa (po roce 1949)
    Logo Mitropa (po roce 1949)

Na trase Praha - Bělehrad - Istanbul zajišťoval Jiří Zeman pro Tři krále kurýrní spojení spolu s dalšími svými spolupracovníky (českými průvodčími spacích a jídelních expresů), kterými byli:[5][6]

  • Jan Karel,
  • Miroslav Kochan,[4]
  • Alios Fürbacher z Prahy,
  • Josef Hass z Bratislavy.[4]

Zprávy od kurýrů v Bělehradě přebírali dr. Jaroslav Lípa [p 1] (bývalý československý velvyslanec v Jugoslávii) a zpravodajský důstojník major Jaroslav Hájíček.

V květnu 1940 byly na zásah Němců omezeny cesty českých průvodčích do Budapešti a zhruba v polovině roku 1940 byli Jiří Zeman a Alios Fürbacher propuštěni jako "nespolehliví" ze státních služeb, takže kurýrní spojení dále (zhruba od pololetí roku 1940 až do 4. března 1941) udržoval jen Jan Karel[5], kterého ještě před svým odchodem od železniční společnosti získal pro tuto odbojovou činnost Jiří Zeman.[1]

Berlín - prosinec 1940

Jiří Zeman (alias "Černý Turek")

Jiří Zeman bydlel v Bělehradské ulici v Praze na Vinohradech. [p 2] Byt sloužil odboji jako zpravodajská (agenturní) přepážka [p 3] a rozmnožoval se zde i ilegální časopis V boj.[6] Třem králům a jejich spolupracovníkům sloužil byt i jako úschovna sabotážního materiálu.

V bytě Jiřího Zemana v Bělehradské ulici nejspíše převzal v prosinci 1940 Jan Karel kufr (s výbušninou) značky "Viktoria" opatřený skrytým časovacím zařízením - pekelným strojem.[3] Nálož byla vyrobena v klempířské dílně Josefa Líkaře - spolupracovníka sabotážně diverzní odbojové skupiny Tří králů.[8] Jan Karel dopravil kufr na Anhaltské nádraží v Berlíně, kde nastražený časovač nálož 30. prosince 1940 odpálil. V té době (21:31) měl na nádraží přijet vlak s Heinrichem Himmlerem, ale kvůli poruše na trati byl vlak mimořádně odkloněn na Friedrichovo nádraží. I přesto vyvolal výbuch v centru Berlína velký rozruch. Exploze způsobila německé říšské železnici velkou škodu především tím, že výbuch zdemoloval kolejiště[6][8], kam se přistavovaly salonní vlaky nacistických pohlavárů. Pokus o atentát na říšského vedoucího SS vyvolal v nejvyšších nacistických kruzích značný rozruch a posílil morálně domácí (český) odboj.[4]

Zatčení, věznění, ...

Dne 4. března 1941 byl po příjezdu rychlíku z Paříže na Wilsonově nádraží Jan Karel zatčen.[1][3] Byl vězněn na Pankráci a v malé pevnosti Terezín. Gestapu se nepodařilo prokázat Janu Karlovi účast na výbuchu na Anhaltském nádraží v Berlíně, ale důkazy o jeho kurýrní službě byly nezvratné.[1] Na základě rozsudku stanného soudu byl Jan Karel dne 30. června 1942 spolu se svým kolegou Jiřím Zemanem popraven zastřelením na Kobyliské střelnici.[6] Spolu s nimi byli v tentýž den v Kobylisích popraveni také podplukovník Josef Mašín, Josef Líkař, Františka Plamínková, plukovník Josef Churavý, Karel Šváb, Vincy Schwarz a jeho manželka Zdena Schwarzová a další odbojáři, celkem 71 osob.[3]

  • Seznam popravených na Kobyliské střelnici 30. června 1942
  • Popravní protokol z 30. června 1942 (1. strana, německý originál)
    Popravní protokol z 30. června 1942 (1. strana, německý originál)
  • Popravní protokol z 30. června 1942 (1. strana, překlad do češtiny)
    Popravní protokol z 30. června 1942 (1. strana, překlad do češtiny)
  • Popravní protokol z 30. června 1942 (2. strana, německý originál)
    Popravní protokol z 30. června 1942 (2. strana, německý originál)
  • Popravní protokol z 30. června 1942 (2. strana, překlad do češtiny)
    Popravní protokol z 30. června 1942 (2. strana, překlad do češtiny)
  • Tryzna (30. června 1947), titulní strana dokumentu
    Tryzna (30. června 1947),
    titulní strana dokumentu[9]
  • Trizna (30. června 1947), Seznam popravených
    Trizna (30. června 1947), Seznam popravených[9]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Dr. Jaroslav Lípa (* 22.8.1886 Jičín - † 9.8.1966 Praha) - bývalý československý velvyslanec v Jugoslávii. Viz Rodokmen Masarykových.
  2. ↑ Adresu bytu Jiřího Zemana v Bělehradské ulici v Praze na Vinohradech situuje zdroj [6] na adresu "Bělehradská 1116/31, 120 00 Praha – Vinohrady", jiný pramen [3] udává adresu jinou a sice přízemní byt v domě "Bělehradská 1402/47, 120 00 Praha – Vinohrady." Je možné, že Jiří Zeman obýval tyto byty postupně ale vzhledem k turnusovému způsobu práce, kdy trávil týdny na cestách a pak několik dní doma je zřejmé, že byt / byty mohl / mohly sloužit domácímu odboji i v jeho nepřítomnosti.
  3. ↑ Tzv. přepážka patří mezi prostředky neosobního spojení např. mezi centrem řízení ilegálního odboje (odesilatelem) a jednotlivými pracovníky v ilegalitě (adresáty). Přepážkou je označována osoba, která přebírá nebo na jejíž adresu jsou zasílány dohodnutým způsobem zprávy a informace pro odbojáře (ilegály). Způsob předávání zpráv a informací musí zaručovat, že jak odesilatel, tak obsah jeho zpráv a informací zůstane před osobami plnícími funkci přepážky bezpečně utajen.[7]

Reference

  1. ↑ a b c d e ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1939 - 1941) (Rejstřík osob: Jan Karel). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. Kapitola Preussens gloria, Hudba k ohňostroji, s. 77, 209, 210. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je první z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  2. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých fary Nusle, sign. NUS Z5, s. 117
  3. ↑ a b c d e PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: Jan Karel). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 325, 337, 576. 
  4. ↑ a b c d e PETR, Kettner; JEDLIČKA, Ivan Milan. Tajemství tří králů. Praha: Nakladatelství Mht, 1995. 174 s. (Akta: svazek první). Mht-06-95. S. 28, 30, 32, 60, 61, 62, 63. O lidech, kteří nesměli vstoupit do historie. 
  5. ↑ a b KOURA, Petr. Podplukovník Josef Balabán : život a smrt velitele legendární odbojové skupiny Tři králové. Praha: Rybka, 2003. 309 s. ISBN 80-86182-72-X. S. 87, 177. 
  6. ↑ a b c d e ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1941 - 1943). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. S. 19, 151, 77, 209. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je druhý z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  7. ↑ SMĚRNICE PRO ČINNOST PRACOVNÍKŮ KONTRAROZVĚDKY . Odboj na Jičínsku – Zdroje: odboj.jicinsko.cz . Dostupné online. 
  8. ↑ a b NEMINÁŘ, Jiří. Atentát na Heinricha Himmlera . fronta.cz, 2006-11-26 . Dostupné online. 
  9. ↑ a b Československá obec legionářská, Obrana národa, Svaz osvobozených politických vězňů a pozůstalých po obětech nacizmu, Svaz brannosti. TRYZNA na paměť 71 příslušníků vojenského odbojového hnutí OBRANA NÁRODA, kteří byli popraveni za druhého stanného práva dne 30. června 1942. Praha X: Tiskla Litera, 30. 06. 1947 (06. 1947 tisk). 2 s. S. 1,2. Oznámení o pořádání TRYZNY jako 1 list. Na titulní (čelní) straně informace o organizátorech pietního shromáždění, o účelu, místu a času konání akce. Na rubové straně uveden jmenný seznam 71 popravených (včetně povolání a ročníku narození). 

Související články

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Karel na Wikimedia Commons