Dnes je Jan Heidler téma, které je v dnešní společnosti velmi aktuální a zajímavé. Z mnoha úhlů pohledu se Jan Heidler podařilo upoutat pozornost akademiků, odborníků i široké veřejnosti. Jeho vliv sahá od každodenních aspektů až po záležitosti velkého globálního významu. V tomto článku se ponoříme do světa Jan Heidler, prozkoumáme jeho různé aspekty, analyzujeme jeho dopad v různých kontextech a zamyslíme se nad jeho významem v současnosti. Připojte se k nám na této cestě objevování a porozumění o Jan Heidler.
Jan Heidler | |
---|---|
![]() | |
Narození | 7. září 1883 Police nad Metují |
Úmrtí | 28. května 1923 (ve věku 39 let) Opatija |
Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
Povolání | historik, spisovatel, vysokoškolský učitel a publicista |
Příbuzní | Ferdinand Heidler a Gustav Heidler (sourozenci) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jan Heidler (7. září 1883, Police – 28. května 1923, Opatija) byl český historik a spisovatel.
Jeho bratry byli politik Ferdinand Heidler, národohospodář Gustav Heidler a advokát Artur Heidler.
Jan Heidler se narodil v roce 1883 v Polici, vystudoval obor historie na Karlově univerzitě v Praze.[1] Pracoval jako učitel dějepisu na obchodní akademii v pražském Karlíně,[2] během první světové války se zapojil do domácího odboje. V roce 1917 se podílel na vzniku Manifestu českých spisovatelů. Po skončení války se začal plně věnovat akademické práci,[1] kdy se v roce 1919 habilitoval na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, později odešel do Bratislavy, kde v roce 1921 byl jmenován řádným profesorem všeobecných dějin na Filozofické fakultě Univerzity Komenského.[3]
Věnoval se primárně českým politickým dějinám 19. a 20. století,[2] před smrtí začal pracovat na mnohodílných dějinách českého obrození, ale práci nedokončil, stihl dokončit pouze části věnované českému sněmu ústavodárnému, počátkům ústavního života v Rakousku a několika dalším částem.[1][4]