V současnosti je Jan Evangelista Eybl tématem, které upoutalo pozornost velkého množství lidí po celém světě. Svým významem v dnešní společnosti se Jan Evangelista Eybl stal bodem zájmu pro ty, kteří chtějí lépe porozumět jeho dopadu na každodenní život. Ať už na osobní, profesní, politické nebo kulturní úrovni, Jan Evangelista Eybl dokázal vygenerovat velké množství názorů a debat o své důležitosti. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Jan Evangelista Eybl, od jeho původu až po jeho možné důsledky v budoucnu. Prostřednictvím hluboké a promyšlené analýzy se pokusíme osvětlit toto dnes tak složité a aktuální téma.
Jan Evangelista Eybl | |
---|---|
![]() Fotografie zachycuje J. E. Eybla po návratu z fronty (zraněná ruka a smuteční páska) | |
Narození | 11. listopadu 1882 Mahouš |
Úmrtí | 21. června 1968 (ve věku 85 let) Hrusice |
Alma mater | Gymnázium Jana Valeriána Jirsíka |
Povolání | kněz a vojenský kaplan |
Rodiče | Václav Eybl Veronika Eyblová (rozená Malečková) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jan Evangelista Eybl (11. listopadu 1882, Mahouš – 21. června 1968, Hrusice) byl český kněz a odbojář, po 2. světové válce člen Svazu politických vězňů.
Narodil se v listopadu 1882 v Mahouši čp. 8 otci Václavu Eyblovi a matce Anně, rozené Raušarové. Po obecné škole absolvoval v letech 1894–1902 české gymnázium Jana Valeriána Jirsíka v Českých Budějovicích. Zásluhou strýce, který byl farářem, byl Jan nasměrován ke studiu na bohosloveckém učilišti taktéž v Českých Budějovicích, odkud byl už 4. dubna 1903 odveden k záloze 91. pěšího pluku. Dne 22. července 1906 došlo k jeho vysvěcení na kněze a zároveň i ke jmenování záložním polním kurátem.[1]
Jako kaplan působil nejdříve od 1. září 1906 v Katovicích u Strakonic, od 1. prosince 1907 v Prachaticích a od 1. března 1913 v Netolicích.[1][2]
Během služby v Netolicích ho zastihla 1. světová válka a Jan Eybl byl 1. listopadu 1914 mobilizován k 91. pěšímu pluku. Dne 14. listopadu 1916 byl na planině Doberdo zraněn. Jeho bratr Martin, který byl s ním, mu umřel v náručí.[3] Potom se léčil ve vojenské nemocnici v Českých Budějovicích a pak působil jako kapitán duchovní služby v záloze.[1][2] Byl vyznamenán Jubilejním křížem 1908, Záslužným křížem pro duchovenstvo II. třídy, vojenskou záslužnou medailí Signum Laudis, Karlovým vojenským křížem a vyznamenáním Červeného kříže.[3]
V meziválečném období působil na farnostech v Nákří, Rudolfově, Dobré Vodě a v Pištíně. V letech 1925–1932 byl farářem ve Strážném a v letech 1932–1938 v Kamenném Újezdě.[1][2]
Dne 1. října 1939 se přestěhoval do Berouna, kde se záhy zapojil do místního odboje. Později byl za svou činnost vězněn gestapem na Kladně, poté v Terezíně odkud byl transportem převezen do koncentračního tábora Dachau.[2]
Jan Eybl byl v roce 1960 vyznamenán za záchranu lidických matrik. V 60. letech byl novináři vyhledán jako předloha postavy kuráta Ibla z Haškova Švejka.[2][1]