Jan Řežábek

Téma Jan Řežábek je dnes široce diskutované a vyvolalo velký zájem v různých oblastech. Odborníci i fanoušci věnovali čas a úsilí výzkumu a ponoření se do tohoto tématu a snažili se porozumět jeho důsledkům a jeho dopadu na společnost. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Jan Řežábek, analyzujeme jeho historii, vývoj, současné a budoucí výzvy a také jeho význam v dnešním světě. Abychom nabídli širokou a obohacující perspektivu, ponoříme se do různých přístupů a názorů, které nám umožní získat úplnější vizi Jan Řežábek.

Jan Řežábek
Jan Řežábek r. 1892, foto z archivu ÚČL AV ČR
Jan Řežábek r. 1892, foto z archivu ÚČL AV ČR
Narození16. května 1852
Drahonice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí6. července 1925 (ve věku 73 let)
Písek
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníHřbitov Malvazinky
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Povolánípedagog, překladatel, geograf, učitel a světoběžník
Funkceředitel školy
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob na hřbitově na Malvazinkách

Jan Řežábek (16. května 1852 Drahonice[1] — 6. července 1925 Písek[2]) byl český středoškolský profesor, zeměpisec a překladatel. Řadu let vyučoval zeměpis, dějepis a ruštinu na Českoslovanské obchodní akademii, kde také v letech 1900—1918 zastával funkci ředitele. Byl autorem řady odborných článků v časopisech a vydal rozsáhlou učebnici Zeměpis hospodářský. Překládal díla ruských autorů. Byl oceňovaný za zásluhy o povznesení českého obchodního školství.

Život

Narodil se 16. května 1852[3] v Drahonicích u Vodňan.[4] Studoval na gymnáziích v Písku a Českých Budějovicích. Poté odjel na dvouletý studijní pobyt na reálné gymnázium do Nikolajeva v tehdejším Rusku.[4]

Po návratu v roce 1873 nastoupil na pražskou univerzitu, kde roku 1884 získal titul doktora filosofie.[4]

Od roku 1876 se věnoval pedagogické činnosti. Šest let učil na obecných a měšťanských školách v Praze. Roku 1879 se stal profesorem ruštiny na Českoslovanské akademii obchodní, kde o tři roky později začal rovněž vyučovat dějepis. Akademii zůstal věrný, i když mu roku 1889 nabídli místo docenta geografie na univerzitě v Oděse. Po smrti Emanuela Tonnera v roce 1900 byl jmenován ředitelem a tuto funkci zastával až do vzniku Československa.[4] Byl velmi oceňovaný za zásluhy o vysokou odbornou úroveň této školy, významné pro český hospodářský rozvoj.[3]

V roce 1912 se účastnil studijní výpravy 125 studentů a tří pedagogů do Varšavy.[5] O rok později se podílel na poradách ohledně založení vysoké školy obchodní v Praze; zastával tam názor, že by měla vzniknout jako oddělení v rámci techniky, které by bylo možné později osamostatnit.[6]

Zemřel 6. července 1925 v Písku. Nekrolog oceňoval jeho zásluhy o české obchodní školství i literární a překladatelskou činnost.[4]

Dílo

Byl autorem řady článků v časopisech (Musejník, Zlatá Praha, Vlčkova Osvěta aj.).[3] V letech 1886—87 redigoval Ottův Zeměpisný sborník.[4][7]

Knižně vydal:[8]

  • Jiří II. : poslední kníže veškeré Malé Rusi (1883). Dílo bylo rovněž přeloženo do ruštiny.[4] Viz též Jiří II. Trojdenovič.
  • Obrana redakce Zeměpisného sborníku proti tak zvané "kritice" p. prof. dra. Jindřicha Metelky (1887)
  • Zeměpis hospodářský (dva díly 1894 a 1898), učebnice pro obchodní akademie, považovaná za jeho hlavní dílo.[4]
  • Dobytí Sibiře a vývoj obchodu rusko-čínského[4]
  • Zemědělství v Itálii[4]

Překlady:

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. ↑ a b c Šedesáté narozeniny ředitele Českoslovanské obchodní akademie vládního rady dra. J. Řežábka. Národní listy. 1912-05-14, roč. 52, čís. 132, s. 2. Dostupné online . 
  4. ↑ a b c d e f g h i j Dlouholetý ředitel českoslovanské obchodní akademie Dr. Jan Řežábek — zemřel. Národní listy. 1925-07-08, roč. 65, čís. 185, s. 2. Dostupné online . 
  5. ↑ Výprava posluchačů českosl. obch. akademie na Rus. Národní listy. 1912-05-29, roč. 52, čís. 146, s. 2. Dostupné online . 
  6. ↑ Porada o otázce vybudování vys. školy obchodní v Praze. Národní listy. 1913-02-27, roč. 53, čís. 57, s. 5. Dostupné online . 
  7. ↑ Viz též celostránkový inzerát Ottova nakladatelství v Národních listech z 1. ledna 1886 (roč. 26, č. 1, str. 23, dostupné online.
  8. ↑ Podle seznamu prací v NK ČR, není-li uvedeno jinak.

Externí odkazy