Jakob Stabernak

Tentokrát se ponoříme do světa Jakob Stabernak, tématu, které postupem času zajímalo mnoho lidí. Jakob Stabernak je téma, které vzbudilo zvědavost a debatu v různých aspektech, ať už v akademické, kulturní, společenské nebo zábavní oblasti. V průběhu historie byla Jakob Stabernak předmětem studia, analýzy a reflexe, která generovala různé pohledy a interpretace. Proto je důležité toto téma dále prozkoumat, abychom pochopili jeho důležitost a dopad na různé oblasti života. V tomto článku se ponoříme do Jakob Stabernak, abychom pochopili jeho relevanci a význam dnes.

Jakob Stabernak
Jakob Stabernak
Jakob Stabernak
Narození20. července 1847
České Budějovice Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí13. listopadu 1932 (ve věku 85 let)
České Budějovice ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníHřbitov svaté Otýlie (48°59′55″ s. š., 14°29′7″ v. d.)
Povolánístavitel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jakob Stabernak (20. července 1847 České Budějovice[1] – 13. listopadu 1932 tamtéž) byl český[zdroj?] stavitel působící na jihu Čech. V Českých Budějovicích postavila Stabernakova stavební firma celou řadu zásadních budov z přelomu 19. a 20. století.

Životopis

Narodil jako syn tesařského tovaryše a vysloužilého vojáka s rentou („patentálního invalidy“) Adalberta Stabernaka a jeho ženy Rosalie rozené Lukschové, na Pražském předměstí v Českých Budějovicích.[1] Poprvé se oženil ve svých 26 letech dne 15. listopadu 1873 v českobudějovické katedrále u sv. Mikuláše s 23letou Veronikou Steinhäuslovou[2]. Veronika však za necelý rok podlehla tehdy rozšířené tuberkulóze. Podruhé se oženil znovu u sv. Mikuláše 12. února 1876 s devatenáctiletou Katharinou Wortnerovou[3] s niž měl pět dětí: syny Josefa (*1877), Ottu (*1878), Gustla (*1883) a Adolfa (*1886) a dceru Idu (*1880).

Profesní kariéra

Jako stavební praktikant vstoupil 18. srpna 1861 do učení do firmy stavitele Josefa Kneissla. Po třech letech dne 21. srpna 1864 toto studium úspěšně ukončil. V Kneisslově kanceláři pracoval dále jako kreslič a od 1. ledna 1871 jako zástupce (jednatel) společnosti. Dne 10. března 1876 mu byla po 15 letech praxe udělena místodržitelstvím koncese.[4] Téhož roku odešel od firmy Kneissl a založil vlastní stavební firmu, kterou aktivně vedl až přibližně do roku 1920. V té době postavil řadu staveb za některé obdržel v roce 1889 rytířský kříž Řádu svatého Silvestra se zlatou ostruhou od papeže Lva XIII. Od císaře Františka Josefa obdržel roku 1895 briliantovou jehlici s jeho podpisem. Byl činný i ve veřejném životě, když 25 let byl předsedou sdružení podnikatelů ve stavebnictví (Genossenschaft der Baugewerbe). Více než 50 let byl členem Sdružení vojenských vysloužilců (Militär-Veteranen-Verein), z toho 35 let předsedou, dále pak čestným předsedou. Mezi lety 1886 a 190 byl členem obecního výboru (Gemeindeausschuß), poté až do 1918 působil jako radní. Stal se čestným občanem Německého Benešova, Hodějovic, Homolí, Dobré Vody a Čtyř Dvorů. Je pochován na hřbitově u svaté Otýlie u jižní ohradní zdi.

Dílo

Kostel Svaté rodiny (České Budějovice) (1886–1888)
Kostel Božského srdce Páně (České Budějovice) (1903–1904)

Spolu se stavitelem Josefem Hauptvoglem

Justiční palác na Zátkově nábřeží (1902–1903)

Spolu se staviteli Johannem Stepanem a Josefem Hauptvoglem

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Matrika N, Č. Budějovice, sv. Mikuláš, 1844-1849, snímek 302, Záznam o narození a křtu
  2. ↑ Matrika O, Č. Budějovice, sv. Mikuláš, 1871-1880, snímek 107
  3. ↑ Matrika O, Č. Budějovice, sv. Mikuláš, 1871-1880, snímek 233
  4. ↑ Kohoutí kříž: Jakub Stabernak, vlastní životopis

Externí odkazy