Při této příležitosti vstupujeme do vzrušujícího světa Jacques-Yves Cousteau. Od nepaměti vzbuzuje Jacques-Yves Cousteau zvědavost a zájem milionů lidí po celém světě. Ať už díky svému vlivu na společnost, historickému významu, vlivu na pop kulturu nebo významu ve vědecké oblasti, Jacques-Yves Cousteau zanechala v lidstvu nesmazatelnou stopu. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty a perspektivy kolem Jacques-Yves Cousteau s cílem lépe porozumět jeho důležitosti a dopadu na naše životy. Stručně řečeno, ponoříme se do fascinující cesty, která nás zavede k objevování všeho, co Jacques-Yves Cousteau nabízí. Vydejte se s námi na toto vzrušující dobrodružství!
Jacques-Yves Cousteau | |
---|---|
![]() Jacques-Yves Cousteau | |
Narození | 11. června 1910 Saint André de Cubzac, ![]() |
Úmrtí | 25. června 1997 (ve věku 87 let) Paříž, ![]() |
Příčina úmrtí | akutní infarkt myokardu |
Alma mater | Námořní škola Stanislavova kolej |
Povolání | zoolog, objevitel, filmař, inovátor, fotograf, ochránce přírody, oceánograf, spisovatel, vynálezce, scenárista, důstojník francouzského námořnictva, mořský biolog, inženýr, biolog, filmový režisér, světoběžník a filmový producent |
Ocenění | Oscar za nejlepší celovečerní dokumentární film (1955) Oscar za nejlepší krátkometrážní hraný film (1958) Zakladatelova medaile (1963) Howard N. Potts Medal (1970) komandér Řádu čestné legie (1972) … více na Wikidatech |
Choť | Simone Melchior (1937–1990) Francine Cousteau (1991–1997) |
Děti | Philippe Cousteau Jean-Michel Cousteau Diane Cousteau Pierre-Yves Cousteau |
Rodiče | Daniel Cousteau a Elizabeth Cousteau[1] |
Příbuzní | Pierre-Antoine Cousteau (bratr) Philippe Cousteau mladší a Alexandra Cousteau (vnoučata) |
Funkce | ředitel muzea (Musée océanographique de Monaco; 1957–1988) 17. křeslo Francouzské akademie (1988–1997) |
Podpis | ![]() |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jacques-Yves Cousteau (; 11. června 1910, Saint André de Cubzac u Bordeaux – 25. června 1997, Paříž) byl francouzský námořní důstojník, oceánograf, vynálezce, ochránce přírody, fotograf a filmař zabývající se výzkumem, ochranou a popularizací života moří a oceánů.
Pocházel z rodiny advokáta, ale od dětství ho zaujalo létání a moře. Od roku 1930 navštěvoval Námořní školu v Brestu, roku 1933 vstoupil do Francouzského válečného námořnictva, v němž sloužil až do roku 1956, nakonec jako korvetní kapitán. Zasloužil se o zřízení oddílů vojenských potápěčů a vynalezl pro ně první vodní skútr. Přání stát se pilotem se po těžké autonehodě musel vzdát. Roku 1937 se oženil se Simone Melchior a měl s ní dva syny. Za druhé světové války se podílel na odboji a roku 1943 byl vyznamenán Řádem čestné legie.
Už před válkou se zabýval potápěním, postavil si vodotěsné pouzdro na kameru a roku 1942 natočil svůj první podmořský film. Se dvěma spolupracovníky vynalezl dýchací přístroj aqualung (1942), po válce konstruoval výzkumné ponorky a hlubokomořské kamery. Roku 1950 získal vyřazenou britskou minolovku a přestavěl ji na výzkumnou loď RV Calypso, které pak velel a na první výpravě do Rudého moře roku 1952 natočil první podmořský barevný film. Stal se prezidentem Francouzské oceánografické společnosti a ředitelem Oceánografického institutu v Monaku. Roku 1975 objevil v Egejském moři vrak britské lodi HMHS Britannic, potopené 1916. Po roce 1980 dal postavit novou výzkumnou loď Alcyone, která stále slouží výzkumům Cousteauovy společnosti. Natočil přes 100 filmů a publikoval mnoho knih. Vytvořil také populární seriál Podmořský svět Jacquese Cousteaua.
V jeho odkazu pokračuje syn Jean-Michel Cousteau a vnoučata Fabien a Celine.
Jeho film Svět ticha získal roku 1956 Zlatou palmu v Cannes a roku 1957 Oscara za nejlepší dokumentární film, stejně jako filmy "Příběh červené rybky" (1959), a Svět bez slunce (1965). Roku 1979 získal čestný doktorát Harvardovy univerzity a roku 1965 nejvyšší americké vyznamenání, Prezidentskou medaili svobody. Od roku 1988 byl členem Francouzské akademie.
Jméno Jeancousteau nese planetka 6542, kterou roku 1985 objevil Antonín Mrkos na Kleti.
Na motivy knih J. M. Cousteau vycházely komiksové příběhy s názvem Slavné vraky v časopise ABC.
17. křeslo Francouzské akademie | ||
---|---|---|
Předchůdce: Jean Delay |
1988–1997 Jacques-Yves Cousteau |
Nástupce: Érik Orsenna |