Dnes se chceme ponořit do vzrušujícího světa Ivan Štoll. Ať už mluvíme o historii Ivan Štoll, jeho dopadu na společnost dnes, nebo jeho možných aplikacích v budoucnosti, Ivan Štoll je téma, které nás nepřestává udivovat. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Ivan Štoll, od jeho počátků až po jeho důsledky v každodenním životě. Bez ohledu na to, zda jste odborníkem na toto téma nebo jeho existenci teprve objevujete, zveme vás, abyste se ponořili do tohoto fascinujícího vesmíru a objevili vše, co nám Ivan Štoll může nabídnout.
Doc. Ing. Ivan Štoll, CSc. | |
---|---|
![]() Ivan Štoll (2009) | |
Narození | 10. prosince 1935 Moskva, Sovětský svaz |
Úmrtí | 5. září 2017 (ve věku 81 let) Praha |
Místo pohřbení | Malá Skála |
Bydliště | Praha |
Národnost | česká |
Vzdělání | ![]() ![]() |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Povolání | pedagog, spisovatel, fyzik, učitel a vysokoškolský učitel |
Zaměstnavatelé | ![]() |
Znám jako | fyzik, pedagog a popularizátor vědy, emeritní děkan Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT |
Předchůdce | prof. Ing. Čestmír Šimáně, DrSc. (děkan FJFI ČVUT) |
Následovník | prof. Ing. Bedřich Šesták, DrSc. (děkan FJFI ČVUT) |
Choť | Veronika Štollová, rozená Slavíková |
Děti | Mgr. Pavel Štoll, Ph.D. prof. MgA. Martin Štoll, Ph.D. |
Rodiče | prof. Ladislav Štoll, Vlasta Štollová |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ivan Štoll (10. prosince 1935 Moskva – 5. září 2017 Praha[1]) byl český fyzik, pedagog a popularizátor vědy, veřejnosti známý jako odborník na kulový blesk a autor desítek populárních publikací z fyziky a jejích dějin.
Po studiu na Matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze (1955) absolvoval Fyzikální fakultu Moskevské státní univerzity, obor fyzika atomového jádra (prof. M. A. Leontovič, 1961). Poté pracoval v Ústavu jaderných výzkumů v Řeži u Prahy.
Celý svůj další život pak spojil s Fakultou jadernou a fyzikálně inženýrskou ČVUT v Praze (1962-2016), kde působil také jako vedoucí katedry fyziky (1972–1991) a děkan (1973–1988). Pod jeho vedením fakulta vybudovala mimo jiné i zkušební jaderný reaktor VR-1 Vrabec v pražské Troji určený pro výchovu jaderných expertů. Jeho odborným zájmem byla fyzika plazmatu, kvantová elektronika a v posledních letech života zejména historie fyziky. V letech 1968–1970 působil v rámci stáže Kanadské atomové komise na Saskatchewanské univerzitě v kanadském Saskatoonu.
Je autorem řady popularizačních publikací (Paprsek budoucnosti, 1974; Tajemství kulového blesku, 1987; Objevitelé přírodních zákonů, 1997, Věda a technika v českých zemích, s J. Hozákem, 2002), středoškolských i vysokoškolských učebnic fyziky (Elektřina a magnetismus, s Bedřichem Sedlákem, 2002, Klasická teoretická fyzika, s J. Tolarem a I. Jexem, 2017), skript (Teoretická fyzika, s J. Tolarem, 1992; Energie pro 21. století, s B. Heřmanským, 1992; Mechanika, 2003) a publikací z historie vědy (Praha – jeviště vědy, 2005, Jan Marek Marci, 1996; Christian Doppler, 2003; Archimedes – s J. Bečvářem, 2005). Byl koordinátorem českého překladu Feynmanových Přednášek z fyziky (1999–2001). V roce 2009 vydal monografii Dějiny fyziky, oceňovanou jako základní původní dílo v tomto oboru. Podílel se také na řadě scénářů k dokumentárním filmům, zejména k dvanáctidílnému seriálu Praha – jeviště vědy (režie Martin Štoll, 2000). Mimo svá hlavní témata zpracoval esejistickou formou své dojmy ze setkání s kanadskými indiány v knize Radil jsem se s vlky (2011).