Italský katepanát

Italský katepanát Κατεπανίκιον Ἰταλίας ←  ←  965–1071  →
Geografie Území Italského katepanátu v počátku 11. století
Hlavní město	Bari
Obyvatelstvo
Jazyky	italština, řečtina
Náboženství	řecké ortodoxní
Státní útvar
Státní zřízení	provincie
Mateřská země	Byzantská říše Byzantská říše
Vznik	965 – založeno
Zánik	1071 – dobytí jižní Itálie Normany
Státní útvary a území
Předcházející Longobardia Salernské knížectví Následující Vévodství Apulie a Kalábrie

Italský katepanát (řecky Κατεπανίκιον Ἰταλίας, Katepanikion Italias) byla provincie Byzantské říše, která se v letech 965–1071 nalézala v jihovýchodní části Apeninského poloostrova. Vznikla povýšením barijského vojenského velitele (jeho původní hodnost byla stratégos) na hlavního velitele (katepanó) italských držav, a v době svého největšího rozsahu zahrnovala území jižně od linie vedoucí od Gargana do Salernského zálivu. Severně od této linie spadalo pod katepanát i město Amalfi a Neapol. V jedenáctém století území katepanátu začali postupně dobývat Normané. Bari padlo v dubnu 1071, čímž byzantská vláda nad touto částí Itálie skončila.

Region a bývalá správní jednotka zhruba v rozsahu dnešní provincie Foggia se nazývá Capitanata, což vzniklo ze slova katepanát.

Po zániku ravennského exarchátu v roce 751 se Byzanc po téměř sto let neangažovala v záležitostech souvisejících s jihem Itálie, což se ale změnilo po nástupu Basileia I. (vládl v letech 867–886) na císařský trůn. Od roku 868 začala říše činit kroky k zabezpečení Jaderského moře před nájezdy Saracénů a snažila se obnovit byzantskou nadvládu nad Dalmácií a jednotlivými částmi Itálie. V roce 873 bylo dobyto Otranto a o tři roky později získala Byzanc Bari; vojenská expedice schopného vojevůdce Nikefora Fokase v polovině 80. let 9. století poté vedla k nastolení byzantské nadvlády nad většinou Apulie a Kalábrie. Na tato vítězství navázali Fokasovi následovníci, jejichž snahy vyvrcholily založením thematu Longobardia okolo roku 892. Oblasti Apulie, Kalábrie a Basilicaty zůstaly pod byzantskou kontrolou až do 11. století. V roce 965 bylo založeno nové thema Lucania a stratégos Bari byl povýšen na katepana Itálie.

V roce 1017 se několik normanských dobrodruhů nechalo najmout lombardskými městy v Apulii pro boj s Byzantinci. Během let 1016 až 1030 pak Normané sloužili jako žoldáci Byzanci i Lombarďanům a poté vévodovi Sergiovi IV. Neapolskému, který v roce 1030 jmenoval jejich vůdce Ranulfa Drengota hrabětem z Aversy. Tato pevnost se stala prvním opěrným bodem Normanů v jižní Itálii, ze kterého zahájili organizované dobývání země. Okolo roku 1035 dorazili do jižní Itálie Vilém a Drogo z Hauteville, dva nejstarší synové Tankreda z Hauteville, šlechtice z Coutances v Normandii, a oba se zapojili do válečných střetnutí s cílem obsadit území Apulie.^[1] Byzanc do roku 1040 ztratila většinu této provincie a v dubnu 1071 bylo město Bari obsazeno Normany, čímž definitivně skončila byzantská vláda nad jižní Itálií.

K poslednímu pokusu o dobytí ztracených území došlo v letech 1154–1156 za vlády císaře Manuela I. Komnenose, kdy byzantská armáda započala s obléháním Bari a podnítila masové povstání obyvatelstva, které téměř svrhlo normanskou nadvládu.

• 970–975 Michael Abidelas
• před 982 Romanos
• 982–985 Kalokyros Delfinas
• 985–988 Romanos
• 988–998 Ioannis Ammiropoulos
• 999–1006 Grigorios Tarchaneiotes
• 1006–1008 Alexios Xifias
• 1008–1010 Ioannis Kourkouas
• 1010–1016 Basileios Messardonites
• květen 1017 – prosinec 1017 Kontoleon Tornikes
• prosinec 1017 – 1027 Basileios Boioannes
• cca. 1027–1029 Christoforos Burgaris
• červenec 1029 – červen 1032 Pothos Argyros
• 1032 – květen 1033 Michael Protospatharios
• květen 1033 – 1038 Konstantinos Opos
• 1038–1039 Michael Spondyles
• únor 1039 – leden 1040 Nikeforos Dokeianos
• listopad 1040 – léto 1041 Michael Dokeianos
• léto 1041 – 1042 Exakoustos Boioannes
• únor 1042 – duben 1042 Synodianos
• duben 1042 – září 1042 Georgios Maniakes
• podzim 1042 Pardos
• únor 1043 – duben 1043 Basileios Theodorokanos
• podzim 1045 – září 1046 Eustathios Palatinos
• září 1046 – prosinec 1046 Ioannis Rafael
• 1050–1058 Argyros z Bari
• 1060/1061 Marules
• 1062 Sirianos
• 1064–1068 Abulchar
• 1068 Leon Perenos
• 1071 Stefanos Pateranos

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Catepanate of Italy na anglické Wikipedii.

• Charanis, Peter: On the Question of the Hellenization of Sicily and Southern Italy During the Middle Ages. The American Historical Review. Vol. 52, No. 1 (říjen 1946), s. 74–86.
• Kreutz, Barbara M.: Before the Normans: Southern Italy in the Ninth and Tenth Centuries. Philadelphia 1996, University of Pennsylvania Press. ISBN 0-8122-1587-7.
• Loud, G.A.: Southern Italy in the tenth century. In Reuter, Timothy (ed.): The New Cambridge Medieval History, Volume III c. 900–c. 1204. Cambridge University Press 2006, s. 624–645. ISBN 978-0-521-36447-8.
• Loud, Graham: The Age of Robert Guiscard: Southern Italy and the Northern Conquest. New York 2013, Routledge. ISBN 978-0-582-04529-3.
• White, Lynn, Jr.: The Byzantinization of Sicily. The American Historical Review. Vol. 42, No. 1 (říjen 1936), s. 1–21.