V tomto článku prozkoumáme fascinující historii Isidore Geoffroy Saint-Hilaire, tématu, které upoutalo pozornost lidí všech věkových kategorií a kultur. Od svých počátků až po svou relevanci dnes zanechal Isidore Geoffroy Saint-Hilaire ve světě nesmazatelnou stopu. V průběhu desetiletí byl Isidore Geoffroy Saint-Hilaire předmětem studia, debat a obdivu a byl zdrojem inspirace pro umělce, vědce, spisovatele a lidi ze všech oblastí. Prostřednictvím tohoto článku objevíme nejdůležitější aspekty Isidore Geoffroy Saint-Hilaire, jeho dopad na společnost a jeho význam dnes. Připravte se na vstup do vzrušujícího světa Isidore Geoffroy Saint-Hilaire!
Isidore Geoffroy Saint-Hilaire | |
---|---|
![]() | |
Narození | 16. prosince 1805 Paříž |
Úmrtí | 10. listopadu 1861 (ve věku 55 let) Paříž |
Místo pohřbení | Hřbitov Père-Lachaise |
Bydliště | Francie |
Alma mater | Pařížská univerzita |
Povolání | zoolog, anatom a přírodovědec |
Zaměstnavatel | Pařížská univerzita |
Ocenění | komandér Řádu čestné legie (1861) |
Choť | Louise Blacque-Belair |
Děti | Albert Geoffroy Saint-Hilaire Anaïs-Louise-Pauline Geoffroy Saint-Hilaire |
Rodiče | Étienne Geoffroy Saint-Hilaire a Angélique-Jeanne-Louise-Pauline Brière de Mondétour |
Funkce | prezident Akademie věd (1856–1857) director of the Muséum National d'Histoire Naturelle (1860–1861) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Isidore Geoffroy Saint-Hilaire (16. prosince 1805 – 10. listopadu 1861) byl francouzský zoolog.
Isidore Geoffroy Saint-Hilaire se narodil v Paříži v roce 1805, přičemž jeho otcem byl jiný slavný francouzský přírodovědec Étienne Geoffroy Saint-Hilaire, jehož vliv jej také formoval. Roku 1824 Isidore Geoffroy Saint-Hilaire nastoupil jakožto asistent svého otce do Muséum national d'histoire naturelle, roku 1829 získal doktorský titul a následně několik let vyučoval zoologii. V roce 1837 nahradil svého otce jakožto profesor srovnávací anatomie na přírodovědecké fakultě a později i v muzeu. Od roku 1844 byl generálním inspektorem Pařížské univerzity a členem královské rady pro veřejné vyučování. Jeho kariéra vrcholila roku 1856, kdy se stal prezidentem Francouzské akademie věd. Zemřel o pět let později.
Zabýval se anatomickými abnormalitami živočichů, byl zakladatelem oboru teratologie.[1] Roku 1854 také poprvé použil termín „etologie“ v současném významu této biologické disciplíny.[2]