Etologie

Etologie je biologická věda, která se zabývá chováním živočichů. Všímá si ontogenetického i fylogenetického vývoje, vrozeného a získaného chování, vzorců chování a významu určitých vzorců chování pro přežívání daného druhu.

Při analýze chování by podle Nikolaase Tinbergena měl etolog řešit čtyři témata:

Chování živočichů

Základní rozdělení

Jiné dělení

Historie etologie

Etologie jako vědní obor vykrystalizovala na přelomu 19. a 20. století. Díla popisující chování živočichů jsou však daleko starší, byť se na popis chování nezaměřovala cíleně. První důkladné popisy chování živočichů uvádějí ve svých spisech Hérodotos, Aristoteles (popsal např. včelí tanec) a Plinius starší (Historia naturalis).

Ve 13. století, v bohatě iluminovaném rukopisu De arte venandi cum avibus popsal sokolník císař Fridrich II. Štaufský chování ptáků. V 17. století se studiem chování zvířat žijících v zajetí zabýval anglický fyziolog a lékař William Harvey.

Dalšími pionýry etologie byli Johan Pernauer z Rosenau a Condillac (oba se zabývali ptactvem), Hermann S. Reinmarus (bezobratlí), Erasmus Darwin, Jean-Baptiste Lamarck, George Cuvier, Saint-Hilaire. Velkou pozornost etologii věnovali oba tvůrci evoluční teorie, Charles Darwin a Alfred Russel Wallace.

Další významné práce přinesli John Lubbock (komunikace hmyzu a etologie psů), C. LLoyd Morgan (etologie kuřat a kachen), Edward L. Thorndike (zvířecí inteligence), J. Henri Fabre (chování hmyzu v přírodě), Jakob von Uexküll a další. Za zakladatele etologie jsou považování Konrad Lorenz, Erich von Holst, Karl von Frisch a Nikolaas Tinbergen. Nejvýznamnějším českým etologem byl Zdeněk Veselovský, který je považován za zakladatele české etologie.

Dílčí obory etologie

Oblast zájmu

Instinkt

Slovník Merriam-Webster definuje instinkt jako „do značné míry dědičnou a neměnnou tendenci organismu vyvolat specifickou odpověď na podnět bez zapojení rozumu“.

Reflexy

Důležitý posun v etologii je spojen s rakouským etologem 20. století Konradem Lorenzem (přestože objev učinil spíše jeho učitel Oskar Heinroth). Lorenz se přičinil o prohloubení znalostí o fixed action patterns (FAPs) – neměnné odpovědi organismu –, kterou, jak dnes víme, „automaticky“ (bez zapojení zadního mozku) vytvářejí sympatické a parasympatické nervy. Dnes jsou reflexy již dobře zmapované a vyšetření reflexů je běžnou součástí diagnostiky nervových poruch v každé neurologické ordinaci.

Habituace (přivyknutí)

Habituace je vymizení odpovědi na opakovaný biologicky významný podnět. Zvíře se naučí, že podnět ztratil biologický význam. Například prérijní psi (Cynomys ludovicianus) za normálních okolností odstrašují predátora štěkáním – pokud však žijí ve městech, reflex se ztrácí. Neurofyziologicky přespříliš opakovaný nervový signál postupně přestane účinkovat, podobně jako se tomu tak děje např. při jamais vu.

Asociativní učení

Asociativní učení označuje proces učení, při kterém se nová odpověď začne spojovat s určitým stimulem. První studie provedl fyziolog Ivan Petrovič Pavlov. Asociativní učení znají akvaristé (rybky připlavou k hladině, když začíná krmení) nebo chovatelé psů – pes běží ke dveřím, když chovatel vezme do rukou vodítko.

Asociativní učení souvisí mj. se vznikem tzv. pověrčivého chování. Holubi se v experimentu snažili napodobit chování, za které v první části pokusu dostali semínko, přestože ve druhé části pokusu jim ho výzkumníci dávali náhodně.

Vtištění (imprinting)

Pokud je člověk přítomen u losího mláděte ve chvíli, kdy dochází ke vtištění, bude ho mládě následovat stejně, jako by byl jeho matkou

Značná část naučeného chování pochází z raného období. Speciální případ takového učení pozoroval a popsal poprvé Conrad Lorenz na narozených housatech; ta chodí za matkou téměř ode dne, kdy se vylíhla. Vtištění (vtiskávání, vpečeťování) je rychlá forma učení, která probíhá v průběhu senzitivní periody, tj. v rané fázi ontogeneze, kdy je jedinec vnímavý vůči tomuto typu učení. Pokud rozeznáme okamžik, kdy k imprintingu dochází, lze vyvolat stejné chování uměle.

Kulturní učení

Kulturní učení (cultural transmission) označuje chování, které je učením pozorováním a nápodobou předáváno z rodiče na potomka. Jak ukazují výzkumy i tzv. vlčích dětí, kulturní učení je u lidí klíčové při socializaci, pro schopnost ovládat jazyk. U zvířat mohou složité kulturní zvyky (např. svatební tanec některých primátů, dialekty kobylek, podle kterých poznají příslušníky stejného druhu) zabránit hybridizaci.

Učení pozorováním: nápodoba

Nápodoba (imitace) je pokročilou formou učení, při kterém si např. potomci vštěpují chování napodobováním rodičů. Například mladá vydra mořská se učí pozorováním matky rozbíjet lasturu mlže kamenem, použít vhodný kámen, hledat mlže na vhodném místě atd. Napodobování bylo zkoumáno mj. na šimpanzech, přičemž se potvrdila hypotéza o roli prestiže. Učící se šimpanzi při výběru, koho budou napodobovat, dávali přednost hierarchicky vysoko postaveným šimpanzům. (Stejně jako lidé napodobují tzv. celebrity.)

Sociální chování zvířat

Živočichové často žijí ve skupinách a vytvářejí složité hierarchické struktury. Etologie může na živočišném společenství zkoumat:

Sexuální chování zvířat

Etologie může zkoumat:

Seznam významných etologů

Odkazy

Reference

  1. ↑ PELIKÁNOVÁ, Ivana. Přírodopis 8 : hybridní učebnice pro základní školy a víceletá gymnázia. 2. vydání. vyd. Plzeň: 128 stran s. Dostupné online. ISBN 978-80-7489-705-4, ISBN 80-7489-705-2. OCLC 1284973246 S. 39–42. 
  2. ↑ Instinct . Merriam-Webster Dictionary. Dostupné online. 
  3. ↑ 5. Autonomní nervový systém. Funkce buněk a lidského těla. fblt.cz . . Dostupné online. 
  4. ↑ M.D.Breed. Habituation . . Dostupné online. 
  5. ↑ Keil, Frank C.; ROBERT ANDREW WILSON. The MIT encyclopedia of the cognitive sciences. : MIT Press, 2001. ISBN 978-0-262-73144-7. S. 184. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  6. ↑ BOUTON, M.E. Learning and behavior: A contemporary synthesis. MA, Sinauer: Sunderland, 2007. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-11-2014. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Archivovaná kopie. www.sinauer.com . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  7. ↑ How does the brain recall information?. biology.stackexchange.com . . Dostupné online. 
  8. ↑ Associative learning . Encyclopædia Britannica . Dostupné online. 
  9. ↑ HUDMON, Andrew. Learning and memory. : Infobase Publishing, 2005. Dostupné online. ISBN 978-0-7910-8638-4. S. 35. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  10. ↑ MERCER, Jean. Understanding attachment: parenting, child care, and emotional development. : Greenwood Publishing Group, 2006. ISBN 978-0-275-98217-1. S. 19. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  11. ↑ RUDOLFOVÁ, Veronika. Každý si zpívá tu svou písničku, i strnadi. In: Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova . 23.10.2019 10:25 . Dostupné z: https://www.natur.cuni.cz/fakulta/veda-a-vyzkum/popularizace/clanky/kazdy-si-zpiva-tu-svou-pisnicku-i-strnadi
  12. ↑ PERDECK, A. C. The isolating value of specific song patterns in two sibling species of grasshoppers (Chorthippus brunneus Thunb. and C. biguttulus L.). Behaviour. 1958-01-01, roč. 12, čís. 1, s. 1–75. Dostupné online . ISSN 1568-539X. DOI 10.1163/156853957X00074. 
  13. ↑ HORNER, Victoria; PROCTOR, Darby; BONNIE, Kristin E.; WHITEN, Andrew and WAAL, Frans B. M. de. Prestige Affects Cultural Learning in Chimpanzees. PLoS ONE . 2010, vol. 5, iss. 5: e10625. https://doi.org/10.1371/journal.pone.0010625

Literatura

Související články

Externí odkazy

Portály: Biologie