V tomto článku podrobně prozkoumáme koncept Imrich Henszlmann a jeho dopad na různé aspekty společnosti. V průběhu historie hrál Imrich Henszlmann zásadní roli v životech lidí a ovlivňoval vše od kultury po ekonomiku. Prostřednictvím komplexní analýzy prozkoumáme, jak se Imrich Henszlmann vyvíjel v průběhu času a jaký byl jeho vliv v různých oblastech. Kromě toho se budeme zabývat kontroverzemi a debatami, které se točí kolem Imrich Henszlmann, a také možnými řešeními nebo alternativami, které jsou navrženy pro řešení jeho účinků. Od svých počátků až po současnost zanechala Imrich Henszlmann nesmazatelnou stopu ve společnosti a v tomto článku budeme zkoumat její důsledky a důsledky v našem současném světě.
Imrich Henszlmann | |
---|---|
![]() Imrich Henszlmann | |
Narození | 13. října 1813 Košice ![]() |
Úmrtí | 5. prosince 1888 (ve věku 75 let) Budapešť ![]() |
Místo pohřbení | Hřbitov Kerepesi |
Alma mater | Padovská univerzita (do 1837) |
Povolání | historik umění, kulturní historik, archeolog, restaurátor, architekt a politik |
Zaměstnavatel | Univerzita Loránda Eötvöse v Budapešti |
Politická strana | Krajinská Osemaštyridsiatnická strana |
Příbuzní | Jenö Doby (synovec) Viktor Myskovszky (zeť)[1] |
Funkce | poslanec maďarského Národního shromáždění (1869–1872) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Imrich Henszlmann (13. října 1813, Košice[2], Rakouské císařství – 5. prosince 1888, Budapešť, Rakousko-Uhersko) byl architekt a člen uherské akademie věd. Proslavil se jako zakladatel umělecké vědy a památkové obnovy v Uhersku.
Pocházel z německé luteránské rodiny Henszlmannů původem z Bardejova, která se v Košicích usadila v roce 1811. Jeho otec Imrich Henszlmann starší (1770-1817) si odkoupil měšťanský dům na rohu Hlavní a Alžbětiny ulice, kde vedl prosperující železářské obchod. V roce 1813 se mu v tomto domě ve stínu Dómu svaté Alžběty narodil syn. Ačkoli vystudovaný lékař na univerzitách v Pešti, Vídni a Padově, své profesi se nevěnoval a začal se zabývat uměním a architekturou, kterou studoval ve Francii.
Od roku 1841 se stal korespondentem Uherské akademie věd. V roce 1846 mu vyšla knížka Kassa városának ó-német stylű templomairól (Košické kostely staroněmeckého stylu), která byla jeho první prací o košických památkách a prvním dílem v tomto oboru v Uhersku vůbec. V témže roce se v Košicích konal všezemský kongres lékařů a přírodovědců, kde byl pod jeho taktovkou vysloven požadavek na vznik památkové obnovy v Uhersku. V roce 1873 se stal Henszlmann řádným členem uherské akademie věd a vedoucím katedry archeologie budapešťské univerzity.[3]
V roce 1872 se podařilo díky jeho iniciativě založit předchůdce dnešního Východoslovenského muzea, Hornouhorský muzejní spolek. Po smrti zanechal spolku kolem 3000 kusů výtvarných děl, knihovnu, korespondenci a rukopisy, jakož i další pozůstalost. Tato sbírka se stala jedním ze základů sbírkových fondů muzea.[4]
Přestože později žil v Pešti, do rodných Košic se často vracel, také v souvislosti s tehdy probíhající a ostře sledovanou rekonstrukcí Dómu svaté Alžběty. Vzhledem k tomu, že byl značně ovlivně francouzskou školou, prosazoval co nejpurističtější zásahy do středověkého gotického zdiva Dómu. Ostře kritizoval i neodborný archeologický výzkum staršího goticko-románského kostela sv. Alžběty, jehož základy se při rekonstrukci našly.[5]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Imrich Henszlmann na slovenské Wikipedii.