V dnešním světě je Helská kosa i nadále tématem velkého významu a zájmu pro velkou část populace. Postupem času se Helská kosa podařilo zůstat v centru pozornosti akademiků, profesionálů i amatérů, což dokazuje jeho důležitost a dopad v různých oblastech společnosti. V průběhu historie byl Helská kosa předmětem četných studií, debat a úvah, které přispěly k obohacení znalostí na toto téma. V tomto článku prozkoumáme některé klíčové aspekty související s Helská kosa s cílem ponořit se do jeho významu, jeho vývoje a jeho aktuálního významu.
Helská kosa Mierzeja Helska Hélskô Sztremlëzna | |
---|---|
![]() | |
Geomorfologický tvar | písečná kosa |
Nejvyšší bod | 23 m n. m. |
Délka | 35 km |
Stát | ![]() |
Souřadnice | 54°38′30″ s. š., 18°46′53″ v. d. |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Helská kosa, někdy též Helský poloostrov (polsky Mierzeja Helska nebo Półwysep Helski, kašubsky Hélskô Sztremlëzna) je písečná kosa a geomorfologický celek v okrese Puck v Pomořském vojvodství v severním Polsku.[1]
Helská kosa leží na jižním pobřeží Baltského moře, od něhož odděluje Puckou zátoku. Spolu s ním pak ohraničuje Gdaňský záliv. Začíná na Kašubském pobřeží u města Władysławowo, kde je její šířka asi 300 m, a táhne se jihovýchodním směrem v délce 35 km. V nejužším místě u Chałup je její šířka pouze 175 metrů. Na konci u města Hel se rozšiřuje až ke 3 km.[2]
Plocha kosy je asi 32 km². Nejvyšším bodem je vrchol duny Lubek poblíž Kuźnice (23 m n. m.).[zdroj?]
Suchozemské spojení Helské kosy se zbytkem země obstarává silnice číslo 216 a železnice číslo 213, obojí zakončené v Helu. Do koncové stanice Hel zajíždějí lokální vlaky z aglomerace Trojměstí, v sezóně i rychlíky z polského vnitrozemí a noční rychlík z Bohumína.
Na kosu jsou provozovány i trajektové linky – z Gdaňsku, Gdyně a Sopotů do přístavu Hel a z Rewy do Jastarnie.
Helská kosa je v této podobě nejmladší částí polského pobřeží. Před 200–300 lety byl na jejím místě řetězec ostrovů (viz historickou mapu v galerii níže).
Kosa byla v minulosti strategicky velmi cenná, neboť poskytovala dobrou ochranu trojměstí Gdaňsk-Gdyně-Sopoty. S rozvojem nových vojenských technologií však tento její význam poklesl. Pozůstatkem je řada fortifikačních objektů na poloostrově.
Během 20. století se zde rozvinul turistický ruch a Helská kosa se zařadila mezi nejoblíbenější polská letoviska s množstvím pláží, kempů, hotelů a dalších služeb.
Celá kosa je součástí chráněné oblasti Nadmorski park krajobrazowy a funguje jako významná zastávka tažných ptáků. Na pobřeží se vyskytuje tuleň kuželozubý (polsky foka szara nebo szarytka morska), používaný i jako lokální symbol. V Helu se nachází malé „fokarium“, které tyto tuleně chová.