Hans Werner Henze

V tomto článku prozkoumáme dopad a důsledky Hans Werner Henze na moderní společnost. Od svého vzniku až po vliv na různé aspekty každodenního života hrál Hans Werner Henze zásadní roli při utváření různých oblastí, jako je politika, ekonomika, technologie a kultura. Prostřednictvím hloubkové analýzy prozkoumáme, jak se Hans Werner Henze vyvíjel v průběhu času a jak formoval vnímání a jednání lidí po celém světě. Kromě toho se budeme zabývat kontroverzemi a debatami, které Hans Werner Henze vyvolal, a také jeho potenciálním dopadem do budoucna. Tento článek se snaží poskytnout komplexní a zasvěcený pohled na Hans Werner Henze a jeho význam v současné společnosti.

Hans Werner Henze
Základní informace
Rodné jménoHans Werner Henze
Narození1. července 1926
Gütersloh
Úmrtí27. října 2012 (ve věku 86 let)
Drážďany
Místo pohřbeníLazio
Žánryopera, symfonie, vokální hudba a klasická hudba
Povoláníhudební skladatel, muzikolog, jazzový hudebník, vysokoškolský učitel, dirigent, skladatel filmové hudby a hudební pedagog
Nástrojeklavír
VydavatelDeutsche Grammophon
Členem skupinAkademie Umění DDR
Berlínská akademie umění
Deutsche Akademie für Sprache und Dichtung
Bavorská akademie krásných umění
Významná dílaDer Prinz von Homburg
Gisela!
Boulevard Solitude
Hans Werner Henze
Das Floß der Medusa
OceněníBerlínská umělecká cena (1958)
Bachova cena Svobodného a hansovního města Hamburk (1983)
Hudební cena Ernsta von Siemense (1990)
Musikpreis der Stadt Duisburg (1995)
Hans von Bülow Medal (1997)
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hans Werner Henze (1. července 1926, Gütersloh – 27. října 2012, Drážďany) byl německý hudební skladatel. Po většinu svého života žil v Itálii.

Život a kariéra

Narodil se v rodině učitele, se svým otcem se v mládí dostal do hlubokého konfliktu kvůli otcovu nacistickému přesvědčení; když se projevila homosexualita budoucího skladatele, řekl mu prý otec, že „takoví jako on patří do koncentráku“.[1] Jako dospívající byl povolán do Wehrmachtu, což ho na celý další život zatížilo pocity spoluviny a odporu k válce. V únoru 2009 byla nalezena evidenční karta zaznamenávající jej jako člena NSDAP, kam měl podle záznamu vstoupit roku 1944 jako sedmnáctiletý; přihláška s jeho podpisem se však nenašla a skladatel popírá, že by kdy o členství v nacistické straně žádal.[2][3]

Hudbu studoval v Německu a v Paříži. První velký skladatelský úspěch zaznamenal roku 1952 operou Boulevard Solitude na motivy příběhu Manon Lescaut. Pro odpor k politicky konzervativnímu klimatu v Německu přesídlil roku 1953 do Itálie. Vstoupil do italské komunistické strany a levicovou politiku podporoval i svou tvorbou a veřejným vystupováním. Byl nositelem řady vyznamenání, čestných doktorátů a jiných poct.

Reference

  1. ↑ Peter Petersen: Du sollst ja nicht weinen, sagt eine Musik - Hans Werner Henze zum 80. Geburtstag Archivováno 6. 10. 2008 na Wayback Machine., Berliner Zeitung, 1. Juli 2006, Seite 20
  2. ↑ Malte Herwig: Das doofe Dur der Angepassten, Weltwoche, 11. Februar 2009
  3. ↑ Franziska Augstein: H. W. Henze und die NSDAP Archivováno 3. 3. 2009 na Wayback Machine., Süddeutsche Zeitung, 12. Februar 2009

Externí odkazy