V dnešní době je Hřebík tématem na rtech každého. Od svého vzniku až do současnosti je Hřebík předmětem debat, sporů a analýz v různých oblastech. Jeho dopad na společnost, politiku, ekonomiku a kulturu je nepopiratelný a jeho význam s postupem času jen roste. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Hřebík, od jeho původu až po důsledky, které má na každodenní život. Prostřednictvím hloubkové a objektivní analýzy se budeme snažit tento fenomén osvětlit a pochopit jeho skutečný rozsah.
Hřebík či hřeb (zdrobnělina hřebíček) je spojovací součástka. Je to obvykle a nejčastěji ocelová součástka, opatřená na jednom konci hrotem a na druhém konci plochým rozšířením – hlavičkou. Hřebík bývá obvykle tenký, hřeb silnější. Slouží k rychlému vzájemnému spojování dvou či více různých předmětů, nejčastěji dřevěných. Do dřeva se vpravuje zatloukáním kladivem nebo pomocí speciálního elektrického nebo pneumatického nářadí – hřebíkovaček nebo sponkovaček. Hřebíky lze pomocí speciálního náčiní také nastřelovat.
Většinou jde o rozebíratelné ale i nerozebíratelné spojování dřevěných předmětů (bedny, stavební bednění aj.). Spoj je pevný, pokud nedojde ke korozi nebo chemickému rozkladu spojovacího prostředku či k nepřiměřenému mechanickému namáhání (např. střihem). V případě rozebíratelných spojů se při otevírání beden používají nástroje pro vytahování hřebíků tzv. vytahovače.
Hřebíky se vyrábějí z oceli, speciální i z mědi, mosazi, hliníkových slitin nebo nerez oceli. Spojovacími součástmi podobnými hřebíkům jsou nýty a cvoky.
Kované hřeby se používají k připojování masivnějších součástí. Například v kovářství a podkovářství hřeby slouží pro připojování podkov na kopyto koní, v některých zemích též pro fixaci kolejnic k železničním pražcům. Ve zdravotnictví se v traumatologické a chirurgické praxi využívají nerezavějící hřeby, vyrobené ze speciálních slitin a vhodné např. pro fixaci zlomenin kostí.
Přenesené významy: