Giovanni Felice Sances

V dnešním světě je Giovanni Felice Sances stále velmi aktuální téma a diskuse. Ať už kvůli svému vlivu na společnost, jeho vlivu na populární kulturu nebo jeho důležitosti v každodenním životě, Giovanni Felice Sances je i nadále tématem zájmu lidí všech věkových kategorií a prostředí. Od svého vzniku až po dnešní vývoj byl Giovanni Felice Sances předmětem mnoha studií, analýz a diskuzí, které se snažily lépe porozumět jeho rozsahu a významu. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Giovanni Felice Sances a prozkoumáme jeho důležitost v současném kontextu.

Giovanni Felice Sances
Narození1600
Řím
Úmrtí24. listopadu 1679 (ve věku 78–79 let)
Vídeň
Místo pohřbeníAugustiniánský kostel ve Vídni
Povoláníhudební skladatel a operní pěvec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Giovanni Felice Sances (zmiňován také jako Sanci, Sancies, Sanes, Sanchez; 1600, Řím – 24. listopadu 1679, Vídeň) byl italský zpěvák a hudební skladatel.

Život

O jeho mládí se ví relativně málo. Vyrůstal pravděpodobně v Římě. V letech 1609–1614 studoval na papežském Collegio Germanico. Jako zpěvák se objevil v roce 1614 v opeře Amor pudico sponsorované kardinálem Montaltem. Jeho kariéra pokračovala v Bologni a v Benátkách. Jako skladatel se uvedl operou Ermiona, která měla premiéru v Padově v roce 1636. Při jejím provedení účinkoval i jako zpěvák.

V roce 1636 odešel do Vídně a stal se tenoristou v císařské dvorní kapele císaře Ferdinanda II. Ve Vídni se v roce 1642 oženil. Za vlády Ferdinanda III byl v roce 1649 jmenován zástupcem kapelníka. Kapelníkem byl tehdy Antonio Bertali. Společně inscenovali pravidelná představení italské opery ve Vídni. Kromě toho komponoval velké množství chrámové i světské hudby. Prvním kapelníkem císařské dvorní kapely se stal po smrti Bertaliho v roce 1669. Ze zdravotních důvodů však již v roce 1673 z této funkce odstoupil. Nahradil ho Johann Heinrich Schmelzer, se kterým již dříve spolupracoval.

Zemřel ve Vídni v roce 1679. Ve své době patřil k nejznámějším evropským skladatelům. Po létech zapomnění zájem o jeho dílo v posledních letech roste a jeho skladby jsou stále častěji uváděny v novodobých premiérách.

Dílo

Opery

  • L'Ermiona (Pio Enea degli Obizzi) (1636, Padova), hudba ztracena
  • L'Ermiona del s.r marchese Pio Enea Obizzi per introduzione d'un torneo a piedi e a cavallo e d'un Balletto rappresentato in musica nella citta di Padova l'anno 1636, Commento di Nicolo Enea Bartolini all'Ermiona di Pio Enea Obizzi. Il commento e inframezzato al testo per musica (1638, Padova)
  • I trionfi d'Amore (1649, Bratislava, komponováno ke sňatku Ferdinanda III. s Marií Leopoldinou Tyrolskou, hudba ztracena)
  • Mercurio esploratore, prolog a tři mezihry k tragické opeře Marienne G. A. Cicogniniho (20. nebo 21. února 1662)
  • La Roselmina fatta canora (libreto A. Amalteo, 21. února 1662, hudba ztracena)
  • Apollo deluso (libreto Antonio Draghi, 28. března 1671, Vídeň, k narozeninám císaře Leopolda I.; druhé dějství zkomponoval císař)
  • Serenata (libreto Nicolò Minato) (20. července 1669, Vídeň, Burgplatz; společně s Johannem Heinrichem Schmelzerem)
  • Aristomene Messenio (libreto Nicolò Minato, 22. prosince 1670, Vídeň, komponováno k narozeninám královny Marie Anny, baletní hudba Schmelzer, některé části 2. dějství císař Leopold I.)

Chrámové skladby

  • Missa Sanctae Maria Magdalenae
  • Stabat Mater
  • Lagrimosa beltà
  • Missa Solicita
  • O Domine Jesu
  • O Deus Meus
  • Litany della BVM cum Sub tuum praesidium
  • O Maria Dei genetrix
  • Caro Mea
  • Improperium expectavit cor meum
  • Vulnerasti cor meum
  • Domine quid multiplicati sunt
  • Plagae tuae Domine
  • Iste confessor
  • Lachrime di San Pietro (oratorium, 1666)

Vokální skladby

  • Mi fai peccato (pro dva hlasy a basso continuo)
  • Si fera s'uccida, (pro dva hlasy, smyčce a basso continuo)
  • Misera, hor si ch'il pianto
  • Chi sa amare e tracer mercede aspetti (canzonetta pro dva hlasy)
  • Presso l'onde tranquille (pro zpěv a basso continuo)
  • Traditorella che credi (pro zpěv a basso continuo)
  • Perché Vechia gli dissi (pro zpěv a basso continuo)
  • Che sperasti ò mio cor (pro zpěv a basso continuo)
  • Lagrimosa beltà (ciaccona) (kantáta pro dva hlasy)
  • Non sia chi mi riprende (kantáta pro dva hlasy, 1636)
  • Motetti a una, due, tre, e quattro voci (1638)
  • Dialogo a due. Pastor e Ninfa (1649)

Literatura

  • Il quarto libro delle cantate et arie a voce sola, Venetia, Vincetini, 1636
  • Capricci poetici di Gioan Felice Sances, Venetia, Gardano, 1649
  • Carter, Stewart: "Trombone Obbligatos in Viennese Oratorios of the Baroque", Historic Brass Society Journal, p55, July 1, 1990.
  • Sadie, Julie Anne, ed.: Companion to Baroque Music, University of California Press, 1998. ISBN 0-520-21414-5. Pages 257–8
  • Weaver, Andrew H.: Music in the Service of Counter-Reformation Politics: The Immaculate Conception at the Habsburg Court of Ferdinand III (1637–1657), Oxford University Press, 2006.

Externí odkazy