V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Gianni De Michelis a prozkoumáme jeho původ, vývoj a význam pro dnešek. Od svých prvních zmínek až po dopad na moderní společnost, Gianni De Michelis v průběhu let upoutal pozornost a zájem mnoha lidí. Prostřednictvím podrobné a vyčerpávající analýzy prozkoumáme různé aspekty související s Gianni De Michelis, včetně jeho historického významu, jeho vlivu na populární kulturu a jeho role v každodenním životě. S kritickým a bystrým pohledem zjistíme, jak Gianni De Michelis zanechal trvalou stopu v různých oblastech a dnes zůstává tématem zájmu a diskuse. Připravte se na cestu objevování a poznávání Gianni De Michelis!
Gianni De Michelis | |
---|---|
![]() | |
Ministr pro státní podniky | |
Ve funkci: 4. dubna 1980 – 4. srpna 1983 | |
Předchůdce | Siro Lombardini |
Nástupce | Clelio Darida |
Ministr práce a sociálního zabezpečení | |
Ve funkci: 4. srpna 1983 – 17. dubna 1987 | |
Předchůdce | Vincenzo Scotti |
Nástupce | Ermanno Gorrieri |
Ministr zahraničních věcí | |
Ve funkci: 22. července 1989 – 28. června 1992 | |
Předchůdce | Giulio Andreotti |
Nástupce | Vincenzo Scotti |
Stranická příslušnost | |
Členství | Italská socialistická strana Nová italská socialistická strana |
Rodné jméno | Gianni De Michelis |
Narození | 26. listopadu 1940 Benátky, ![]() |
Úmrtí | 11. května 2019 (ve věku 78 let) Benátky, ![]() |
Příčina úmrtí | Parkinsonova nemoc |
Příbuzní | Cesare De Michelis a Cesare Giuseppe De Michelis (sourozenci) |
Alma mater | Padovská univerzita |
Zaměstnání | Vysokoškolský pedagog |
Profese | politik, chemik a diplomat |
Náboženství | metodista |
Ocenění | Řád svobody Slovinské republiky |
Commons | Gianni De Michelis |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Gianni De Michelis (26. listopadu 1940[1] Benátky, Itálie – 11. května 2019 Benátky) byl italský politik. V letech 2004 až 2009 byl členem Evropského parlamentu.[1]
Vystudoval průmyslovou chemii.[2] Jeho politická kariéra začala v roce 1964, kdy byl zvolen městským zastupitelem v rodných Benátkách.[2] V roce 1969 se stal členem rady Italské socialistické strany. V letech 1976 až 1994 byl členem dolní komory italského parlamentu.[3][4][5][6] Byl ministrem pro státní podniky za pěti různých premiérů, ministrem práce a sociálního zabezpečení ve dvou Craxiho vládách, v letech 1988 až 1989 byl místopředsedou v de Mitiho vládě, v červenci 1989 se stal ministrem zahraničí a tuto funkci vykonával v období pronikavých změn (zhroucení socialistické soustavy, Válka v Zálivu, jugoslávská krize, přechod k Evropské unii) až do demise vlády Giulia Andreottiho v létě 1992.[2] V roce 2004 byl zvolen členem Evropského parlamentu, kde patřil do Skupiny sociálních demokratů.[1]