V dnešním světě je Gejza Dusík tématem neustálých diskusí a kontroverzí. Ať už jde o politiku, technologii, kulturu nebo společnost, Gejza Dusík upoutal pozornost lidí všech věkových kategorií a prostředí. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Gejza Dusík a analyzujeme jeho dopad na naše životy. Od nejnovějších vědeckých pokroků až po názory odborníků v oboru se budeme snažit toto téma osvětlit a poskytnout našim čtenářům úplný a obohacující přehled. Doufáme, že prostřednictvím rozhovorů, výzkumu a konkrétních příkladů objasníme Gejza Dusík a pomůžeme našim čtenářům lépe porozumět jeho významu v dnešním světě.
Gejza Dusík | |
---|---|
Základní informace | |
Narození | 1. dubna 1907 Zavar |
Úmrtí | 6. května 1988 (ve věku 81 let) Bratislava |
Povolání | hudební skladatel |
Ocenění | národní umělec (1988) Řád Ľudovíta Štúra 1. třídy (2007) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Gejza Dusík (1. dubna 1907, Zavar – 6. května 1988, Bratislava) byl slovenský hudební skladatel. Patří mezi průkopníky slovenské populární hudby. Společně s Pavlem Braxatorisem a Františkem Krištofem Veselým patří mezi spoluzakladatele slovenské operety.
Gejza Dusík je spolutvůrcem dějin slovenského hudebního umění, spolu se svými generačními druhy Alexandrem Moyzesem, Eugenem Suchoněm a Jánem Cikkerem. Ačkoliv působil na poli zábavních hudebních žánrů, jeho vklad do soudobé hudební moderny, zde zejména jako tvůrce slovenské národní operety, je velmi významný.
Po maturitě v roce 1928 absolvoval čtyři semestry na Lékařské fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Nicméně už v době svých středoškolských studií byl autorem většího počtu oblíbených tanečních písniček. Studia medicíny záhy zanechal, a rozhodl se věnovat jenom hudbě. Odešel studovat na Novou vídeňskou konzervatoř (Neues Wiener Konservatorium) skladbu u profesora Eugena Zádora, studoval zde v letech 1932–1936. Už v roce 1935, tedy ještě před svým absolutoriem na konzervatoři, měla v Slovenském národním divadle v Bratislavě premiéru jeho první opereta Tisíc metrů lásky. Napsal ji na námět dobové veselohry Emanuela Brožíka, na textech spolupracoval Juraj Haluzický.
V roce 1939 začal působit v Slovenskom autorskom zväze, který se později přejmenoval na Slovenský ochranný zväz autorský (SOZA). Mezi roky 1942–1948 založil a i řídil vlastní hudební vydavatelství. V roce 1945 delegace SAS – Slovenský autorský svaz (od roku 1968[1] SOZA – Slovenský ochranný zväz autorský) v zoskupení Ján Cikker, Gejza Dusík, Iľja Jozef Marko a Pavol Čády podepsali s OSA (Ochranný svaz autorský) – s českým svazem – spolupráci mezi oběma autorskými svazy.[2] V roce 1949 se stal ředitelem zväzu a tuto funkci zastával do roku 1974.
Gejza Dusík je autorem asi 250 tanečních písní, hudebních komedií a operet. Celkem napsal dvanáct operet, z nich do roku 1945 byla vůbec nejpopulárnější opereta Modrá růže na libreto Pavla Braxatorise. Socialistické umění operetu dlouho odmítalo jako podivný buržoazní přežitek. Byl to však právě skladatel Gejza Dusík a jeho dlouholetý věrný libretista Pavol Braxatoris, kteří na jevišti Nové scény oživili tradici operety v roce 1954 představením Zlatá rybka.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gejza Dusík na slovenské Wikipedii.