V dnešním světě získal Franz von Habermann nesporný význam v různých oblastech společnosti. Ať už na osobní, profesní nebo společenské úrovni, Franz von Habermann se stal tématem časté konverzace a obecného zájmu. Jeho dopad a vliv jsou hmatatelné v různých aspektech každodenního života, což vyvolává debatu i obdiv. To je důvod, proč je nezbytné důkladně prozkoumat fenomén Franz von Habermann, analyzovat jeho důsledky, důsledky a možné interpretace. V tomto článku navrhujeme ponořit se do světa Franz von Habermann, abychom pochopili jeho skutečný rozsah a důležitost dnes.
Franz von Habermann | |
---|---|
![]() Portrétní litografie, Gabriel Decker, kolem 1840 | |
Narození | 17. prosince 1788 Praha ![]() |
Úmrtí | 2. března 1866 (ve věku 77 let) Vídeň ![]() |
Povolání | úředník, malíř |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Franz von Habermann, také František šlechtic Habermann nebo František z Habermannů (17. prosince 1788 Praha, 2. března 1866 Vídeň) byl rakouský státní úředník a malíř romantických scén s bitvami či krajinomalbou.
Franz von Habermann se narodil v Praze jako poslední ze tří synů pražského výběrčí daní Ignáce Tadeáše Habermanna, který byl za své služby monarchii roku 1795 povýšen do šlechtického stavu.[1]. Jan Bohumír Dlabač zaznamenal, že Karel, Ignác a František Habermannovi studovali v Praze kreslení a filozofii, a že kreslil také jejich otec. Ignác kreslil české hrady a později odešel do Vídně studovat medicínu. Karel kreslil také, stal se vojákem [2] a sloužil v Itálii,[3], v Českých Budějovicích a v Praze. František se stal vysokým c. a k. úředníkem habsburské monarchie, ministerským radou. Zároveň se proslavil jako malíř bitevních scén a krajinář. Zemřel ve Vídni v 77 letech a byl pohřben v Grinzingu.
V oboru výtvarného umění byl diletant, autodidakt. Přesto se Habermann stal natolik uznávaným, že byl v roce 1835 jmenován akademickým radou na Akademii výtvarných umění ve Vídni a jeho obrazy byly mimo jiné vystaveny také v Berlíně na Akademii umění. Maloval olejovými barvami, většinou akvarelem. Jeho četné obrazy bitev, zejména z napoleonských válek, byly také reprodukovány technikou litografie či akvatinty v albech, která vydávala nakladatelství Antonína Pucherny v Praze či Matthias Trentsensky ve Vídni[4].