František Klokner

V dnešním světě je František Klokner téma, které vyvolává velký zájem a diskusi. S rozvojem technologií a globalizací nabyla František Klokner dosud nevídané relevance, která ovlivňuje různé aspekty společnosti a každodenního života. Od svého vlivu na politiku a ekonomiku až po vliv na kulturu a vzdělávání se František Klokner stal ústředním tématem veřejné agendy. V tomto článku prozkoumáme různé perspektivy a debaty kolem František Klokner, analyzujeme jeho důležitost a důsledky v současném světě.

František Klokner
Narození10. listopadu 1872
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí8. ledna 1960 (ve věku 87 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
VzděláníCísařská a královská česká vysoká škola technická v Praze
PovoláníRektor ČVUT (1928/1929) Přednosta Výzkumného a zkušebního ústavu hmot a konstrukcí stavebních (1921 - 1939)
ZaměstnavatelČeské vysoké učení technické v Praze
TitulProf. Ing.
Oceněnídůstojník Řádu belgické koruny
čestný titul Doktor technických věd
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Klokner (10. listopadu 1872, Praha – 8. ledna 1960, Praha) byl profesor statiky konstrukcí pozemního stavitelství, staveb ze železobetonu a železných staveb pozemních. Pro rok 1928–1929 byl – po předčasné smrti Emila Navrátila – zvolen rektorem ČVUT.

Život

V letech 1897–1899 byl asistentem profesora Josefa Šolína na císařské a královské české vysoké škole technické v Praze.

V letech 1899–1902 pracoval jako konstruktér Pražské mostárny. V letech 1902–1908 působil jako učitel na státní průmyslové škole v Plzni. V letech 1909–1939 byl vyučujícím na ČVUT. V roce 1909 byl jmenován mimořádným profesorem a v roce 1917 řádným profesorem statiky konstrukcí pozemního stavitelství, staveb ze železobetonu a železných staveb pozemních. V akademickém roce 1917–1918 byl děkanem odboru pozemního stavitelství, v roce 1919–20 byl děkanem Vysoké školy inženýrského stavitelství ČVUT.

V roce 1921 založil Výzkumný ústav hmot a konstrukcí stavebních[p 1] a do roku 1939 byl jeho přednostou.

Členství ve spolcích a organizacích

Spisy

  • Železový beton, 2. díl, Tabulky pro výpočet průřezů betonových konstrukcí, spoluautor: Konrád Hruban, 3. přepracované a rozšířené vydání, Praha : Státní nakladatelství technické literatury, 1960
  • Železový beton, 1. díl, Technologie betonu, konstrukční prvky a výpočty, spoluautor: Konrád Hruban, 6. přepracované vydání, Praha : Státní nakladatelství technické literatury, 1959
  • Statické tabulky, spoluautoři Antonín Brebera, Ludvík Martínek, 6. přepracované a rozšířené vydání, Praha : Státní nakladatelství technické literatury, 1959

Ocenění

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Tato instituce později několikrát změnila název a dnes se jmenuje Kloknerův ústav ČVUT

Reference

  1. ↑ Významné osobnosti, jimž byl udělen čestný doktorát ČVUT v Praze. www.cvut.cz . . Dostupné v archivu pořízeném dne 04-11-2011. 

Literatura

Související články

Externí odkazy

Rektoři ČVUT

Karel Kořistka 1864–1865 • Karel Balling 1865–1866 • Karel Kořistka 1866–1867 • Jan Krejčí 1867–1868 • Gustav Schmidt 1868–1869 • Čeněk Hausmann 1869–1870 • František Tilšer 1870–1871 • Jan Krejčí 1871–1872 • Václav Zenger 1872–1873 • Josef Niklas 1873–1874 • Jan Tille 1874–1875 • Gabriel Blažek 1875–1876 • František Štolba 1876–1877 • Jan Krejčí 1877–1878 • August Salaba 1878–1879 • Josef Šolín 1879–1880 • Čeněk Hausmann 1880–1881 • Gabriel Blažek 1881–1882 • František Štolba 1882–1883 • August Salaba 1883–1884 • Eduard Weyr 1884–1885 • Karel Preis 1885–1886 • Otakar Feistmantel 1886–1887 • František Müller 1887–1888 • Jiří Pacold 1888–1889 • Josef Šolín 1889–1890 • Eduard Weyr 1890–1891 • Jan Baptista Lambl 1891–1892 • Kristian Petrlík 1892–1893 • Antonín Vávra 1893–1894 • Antonín Bělohoubek 1894–1895 • Karel Vosyka 1895–1896 • František Müller 1896–1897 • Albert Vojtěch Velflík 1897–1898 • Alfred Slavík 1898–1899 • Albert Vojtěch Velflík 1899–1900 • Jan Vladimír Hráský 1900–1901 • Gabriel Blažek 1901–1902 • Jan Koula 1902–1903 • Alfred Slavík 1903–1904 • Kristian Petrlík 1904–1905 • Josef Šolín 1905–1906 • Albert Vojtěch Velflík 1906–1907 • František Novotný 1907–1908 • Josef Bertl 1908–1909 • Bedřich Procházka 1909–1910 • František Hasa 1910–1911 • Julius Stoklasa 1911–1912 • Karel Novák 1912–1913 • Theodor Kašpárek 1913–1914 • Antonín Klír 1914–1915 • Josef Jedlička 1915–1916 • Karel Špaček 1916–1917 • Václav Felix 1917–1918 • Alois Velich 1918–1919 • František Wald 1919–1920 • Jan Kolář 1920–1921 • Emil Votoček 1921–1922 • Jan Zvoníček 1922–1923 • Zdeněk Bažant 1923–1924 Vladislav Brdlík 1924–1925 • Rudolf Kříženecký 1925–1926 • Josef Petřík 1926–1927 • Josef Hanuš 1927–1928 • Emil Navrátil 1928–1928 • František Klokner 1928–1929 • Josef Pazourek 1929–1930 • Viktor Felber 1930–1931 • Josef Anderle 1931–1932 • Rudolf Kukač 1932–1933 • Jaroslav Milbauer 1933–1934 • Břetislav Tolman 1934–1935 • Jindřich Svoboda 1935–1936 • Jaroslav Hýbl 1936–1937 • Gustav Švamberg 1937–1938 • Vojtěch Kaisler 1938–1939 • Antonín Engel 1939–1940 • české vysoké školy uzavřeny 1940–1945 • Antonín Engel 1945–1945 • František Kadeřávek 1945–1945 • Zdeněk Bažant 1945–1946 • Otakar Quadrat 1946–1947 • Josef Ryšavý 1947–1948 • Jan Košťál 1948–1949 • Oldřich Starý 1949–1950 • Vilibald Bezdíček 1950–1952 • Josef Trnka 1952–1955 • Theodor Ježdík 1955–1960 • František Brabec 1960–1962 • Josef Kožoušek 1962–1968 • Bohumil Kvasil 1968–1979 • Jiří Klíma 1979–1990 • Stanislav Hanzl 1990–1996 • Antonín Pokorný (pověřený) 1996–1997 • Petr Zuna 1997–2000 • Jiří Witzany 2000–2006 • Václav Havlíček 2006–2014 • Petr Konvalinka 2014–2018 • Vojtěch Petráček 2018–

České vysoké učení technické v Praze