V dnešní době se František Borgia Krásl stalo tématem velkého významu a zájmu širokého spektra lidí po celém světě. S rozvojem technologií a globalizací nabývá František Borgia Krásl na významu v různých oblastech společnosti. Od politiky po vědu, František Borgia Krásl prokázal svůj dopad a vliv významnými způsoby. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty a dimenze František Borgia Krásl a analyzujeme jeho důležitost a relevanci v současném světě. Kromě toho prozkoumáme jeho dopad na různá odvětví a jeho potenciál transformovat budoucnost.
Jeho biskupská Milost Msgre. ThDr. František Borgia Krásl | |
---|---|
světící biskup metropolitní probošt, zemský prelát | |
![]() Mons. František Borgia Krásl | |
Církev | římskokatolická |
Znak | ![]() |
Svěcení | |
Kněžské svěcení | 1870 |
Biskupské svěcení | 8. září 1901 |
Osobní údaje | |
Datum narození | 24. prosince 1844 |
Místo narození | Králův Dvůr![]() |
Datum úmrtí | 27. července 1907 (ve věku 62 let) |
Místo úmrtí | Praha![]() |
Místo pohřbení | Hřbitov Šárka |
Sídlo | Praha-Hrad, Jiřské nám. čp. 35/IV |
Blízká osoba | Josefa Kráslová (*1841) sestra |
Povolání | ![]() |
![]() ![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
František Borgia Krásl (24. prosince 1844, Králův Dvůr[1] – 27. července 1907, Praha[2]) byl metropolitní probošt, zemský prelát, nositel titulu monsignore, poslanec, církevní historik a spisovatel.[3]
Kněžské svěcení přijal v roce 1870. Absolvoval pražskou teologickou fakultu. Zabýval se dějinami katolické církve v Čechách. V roce 1880 se habilitoval jako docent dogmatiky a přednášel nauku o svátostech a eschatologii. V roce 1897 byl jmenován členem korespondentem I. třídy České akademie věd a umění císaře Františka Josefa I. Později se věnoval životopisům českých světců. Publikoval mimo jiné monografii o svatém Prokopovi, monografii o Svatém Vojtěchovi, dále životopis blahoslaveného Hroznaty, redigoval časopisy Blahověst a Časopis katolického duchovenstva.
Jedenáct let byl prefektem arcibiskupského konviktu, dále provisorem arcibiskupského semináře, od roku 1884 metropolitním kanovníkem, od roku 1903 děkanem a od roku 1906 proboštem svatovítské kapituly.
Dne 8. září 1901 přijal biskupské svěcení, byl jmenován titulárním biskupem v Eleutheropolis v Palestině a nastoupil službu pražského světícího biskupa za národnost českou.[4]
Po většinu své služby bydlel v kanovnickém domě čp.63/IV na Hradčanském náměstí, v letech 1890-1907 pak na Pražském hradě v domě čp. 35/IV v Jiřské ulici (naproti Jiřskému klášteru), kde mu domácnost vedla jeho sestra Josefa Kráslová (*1841).[5]
Ve své kariéře spojil činnosti pastorační, publicistické i vědecké.