Ferdinando Bertoni

Při této příležitosti se chceme ponořit do vzrušujícího světa Ferdinando Bertoni, tématu, které upoutalo pozornost milionů lidí po celém světě. Od svého vzniku je Ferdinando Bertoni předmětem debat, studia a obdivu a stává se základním prvkem moderního života. V průběhu let Ferdinando Bertoni významně ovlivnil různé oblasti, od technologie po kulturu, vědu a společnost obecně. V tomto článku prozkoumáme mnoho aspektů Ferdinando Bertoni a také jeho vliv na současný svět s cílem osvětlit jeho význam a nabídnout komplexní pohled na toto vzrušující téma.

Ferdinando Bertoni
Narození15. srpna 1725
Salò
Úmrtí1. prosince 1813 (ve věku 88 let)
Desenzano del Garda
Povoláníhudební skladatel, dirigent a varhaník
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinando Giuseppe (Gasparo) Bertoni (15. srpna 1725 Saló – 1. prosince 1813 Desenzano del Garda) byl italský hudební skladatel a varhaník.

Život

Narodil se 15. srpna 1725 v Saló a hudbu začal studovat v nedaleké Brescii. Okolo roku 1740 odešel do Bologne, kde pokračoval ve studiu u věhlasného hudebního teoretika Giovanni Battisty Martiniho. Po skončení studia se přesunul do Benátek a v roce 1752 tam byl jmenován prvním varhaníkem v bazilice sv. Marka. V letech 1755–1777 působil také jako sbormistr v Ospedale dei Mendicanti. V letech 1778–1783 pobýval v Londýně, kde komponoval opery pro King's Theatre. Po návratu do Benátek vystřídal Baldassara Galuppiho ve funkci kapeníka baziliky sv. Marka, kterou pak zastával až do odchodu do důchodu v roce 1808. Zemřel 1. prosince 1813 v Desenzano del Garda.

Byl velmi plodným skladatelem. Zkomponoval na 70 oper, z nichž naprostá většina je dnes zapomenuta. Patrně jedinou výjimku tvoří opera Orfeo (Benátky, 1776) komponovaná na stejný text jako známější opera Christopha Willibalda Glucka Orfeus a Eurydika z roku 1762. Bertoni však zcela ignotoval Gluckovy reformy a své opery komponoval stále ve starém stylu opera seria.

Dílo

Nedělní koncert, u klavíru Bertoni.

Zkomponoval přibližně 70 jevištních děl, více než 50 oratorií, 200 jiných chrámových skladeb a mnoho symfonické i komorní hudby.

  • La vedova accorta (libreto Antonio Borghese, 1745, Benátky)
  • Il Cajetto (libreto Antonio Gori, 1746, Benátky)
  • Orazio e Curiazio (libreto Antonio Simeone Sografi, 1746, Benátky)
  • Armida, dramma per musica in 3 atti (libreto Bartolomeo Vitturi, 1746, Teatro Sant'Angelo, Benátky)
  • Didone abbandonata (libreto Pietro Metastasio, 1747, Palazzo Labia, Benátky)
  • Ipermestra (libreto Pietro Metastasio, 1748, Teatro San Samuele, Benátky)
  • Le pescatrici (libreto Carlo Goldoni, 1751, Teatro San Samuele, Benátky)
  • L'Antigono (libretto Pietro Metastasio, 1752, Benátky)
  • I bagni d'Abano (spolupráce Baldassare Galuppi, libreto Carlo Goldoni, 1753, Teatro San Samuele di Benátky)
  • Ginevra (libreto Antonio Salvi, 1753, Benátky)
  • La moda (libreto Domenico Benedetti, 1754, Benátky)
  • Sesostri (libreto Apostolo Zeno a Pietro Pariati, 1754, Teatro Regio di Torino)
  • Antigona (libreto Gaetano Roccaforte, 1756, Janov)
  • Lucio Vero (libreto Apostolo Zeno, 1757, Teatro Regio di Torino)
  • Il Vologeso (libreto Apostolo Zeno, 1759, Padova)
  • Le vicende amorose (libreto Pastor Arcade Timido, 1760, Benátky)
  • La bella Girometta (libreto Pietro Chiari, 1761, Benátky)
  • Ifigenia in Aulide (libreto Vittorio Amedeo Cigna-Santi, 1762, Teatro Regio di Torino)
  • Cleonice regina in Siria (pasticio, mezi autory také Johann Christian Bach, libreto Metastasio, 1763, Her Majesty's Theatre, Londýn)
  • L'ingannatore ingannato (libreto Pietro Chiari, 1764, Benátky)
  • Il Bajazetto (libreto Jacopo Antonio Sanvitale, 1765, Parma)
  • L'Olimpiade (libreto Pietro Metastasio, 1765, Benátky)
  • Tancredi (libreto Silvio Saverio Balbis, 1766, Teatro Regio di Torino)
  • Ezio (libreto Pietro Metastasio, 1767, Teatro San Benedetto, Benátky)
  • Semiramide riconosciuta (libreto Pietro Metastasio, 1767, Teatro San Carlo, Neapol)
  • Scipione nelle Spagne (libreto Apostolo Zeno a Agostino Piovene, 1768, Teatro Regio Ducale, Miláno)
  • Il trionfo di Clelia (libreto Pietro Metastasio, 1769, Teatro Verdi, Padova)
  • Alessandro nelle Indie (libreto Pietro Metastasio, 1770, Teatro San Benedetto, Benátky)
  • Deccebalo (libreto Antonio Papi, 1770, Treviso)
  • Eurione (libreto Antonio Papi, 1770, Udine)
  • L'anello incantato (libreto Giovanni Bertati, 1771, Benátky)
  • Andromaca (libreto Antonio Salvi, 1771, Teatro San Benedetto, Benátky)
  • L'orfane svizzere (libreto Giovanni Bertati, 1773, Livorno)
  • Narbale (libreto Pietro Metastasio, 1774, Teatro San Moisè, Benátky)
  • Artaserse (libreto Pietro Metastasio, 1776, Forlì)
  • Creonte (libreto Gaetano Roccaforte, 1776, Modena)
  • Orfeo ed Euridice (Bertoni)|Orfeo ed Euridice (libreto Ranieri de' Calzabigi, 1776, Benátky)
  • Telemaco ed Eurice nell'isola di Calipso (libreto Pastor Arcade Echillo Acanzio, 1776, Teatro San Benedetto, Benátky)
  • Aristo e Temira (cantata pastorale, 1776, Benátky, Teatro San Benedetto)
  • Medonte re d'Epiro (libreto Giovanni De Gamerra, 1777, Teatro Regio, Turín)
  • Demofoonte (libreto Pietro Metastasio, 1778, Her Majesty's Theatre di Londýn)
  • Quinto Fabio (libreto Apostolo Zeno, 1778, Milán)
  • La governante (libreto Carlo Francesco Badini, 1779, Her Majesty's Theatre, Londýn)
  • Il soldano generoso (1779, Londýn)
  • Il duca di Atene (libreto di Carlo Francesco Badini, 1780, Her Majesty's Theatre, Londýn)
  • Armida abbandonata (libreto Bartolomeo Vitturi, 1780, Teatro San Benedetto, Benátky)
  • Cajo Mario (libreto Gaetano Roccaforte, 1781, Benátky)
  • Il convito (libreto Antonio Andrei, 1782, Her Majesty's Theatre, Londýn)
  • Giunio Bruto (1782, Londýn)
  • Cimene (1783, Her Majesty's Theatre di Londýn)
  • Eumene (libreto Apostolo Zeno, 1784, Teatro San Benedetto, Benátky)
  • Nitteti (libreto Pietro Metastasio, 1789, Teatro San Samuele, Benátky)
  • Angelica Medoro (libreto Gaetano Sertor, 1791, Benátky)
  • Adria consolata, festa teatrale in 4 scene, libreto Melchiorre Cesarotti, Teatro La Fenice, Benátky, 1803)

Externí odkazy