Felipe González
V současném světě získal Felipe González neobvyklý význam, který ovlivnil různé aspekty společnosti. Od svého vzniku Felipe González vyvolal debaty, kontroverze a významné změny v různých oblastech, od kultury po ekonomiku. Jeho vliv se rozšířil po celém světě a přitahuje pozornost odborníků, výzkumníků i široké veřejnosti. V tomto článku prozkoumáme dopad Felipe González na dnešní společnost, analyzujeme jeho důsledky a zamyslíme se nad jeho rolí v moderním světě.
| Felipe González | |
|---|---|
 | |
| Předseda vlády Španělska | |
| Ve funkci: 1. prosince 1982 – 4. května 1996 | |
| Panovník | Juan Carlos I. |
| Vicepremiér | Alfonso Guerra Narcís Serra |
| Předchůdce | Leopoldo Calvo-Sotelo |
| Nástupce | José María Aznar |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Španělská socialistická dělnická strana (od 1964) |
| Narození | 5. března 1942 (83 let) Sevilla,  Španělský stát |
| Choť | Carmen Romero López (1969–2008) Mar García (od 2012) |
| Alma mater | Sevillská univerzita (do 1965) Instituto San Isidoro Universities in Leuven |
| Profese | politik, labor law specialist, spisovatel, byznysmen, právník a vysokoškolský učitel |
| Náboženství | římský katolík |
| Ocenění | Velkokříž za vojenské zásluhy s bílou stuhou (1984) velkokříž Vojenského řádu Kristova (1984) Řád Josého Martího (1986) velkokříž Řádu peruánského slunce (1986) Cena Karla Velikého (1993) … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
| Commons | Felipe González |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Felipe González Márquez (* 5. března 1942 Sevilla) je španělský politik, dlouholetý generální tajemník hlavní španělské levicové strany Partido Socialista Obrero Español (PSOE) (1974–1997) a třetí předseda vlády od španělského přechodu k demokracii (1982–1996).
Biografie
Během studií práv v Seville se González zapojil nejprve do křesťansko-demokratického, později socialistického odboje proti režimu generála Franka, za což byl roku 1971 zatčen. Byl jednou hlavních postav při obnově Partido Socialista Obrero Español roku 1974. Postupně se mu podařilo prosadit uvnitř strany opuštění marxistických pozic a přechod k sociálně-demokratickému kurzu.
González byl ministerským předsedou 13 a půl roku a je tak jednou z nejdéle vládnoucích osob v novodobé historii Španělska. Pod jeho vedením se straně PSOE podařilo dvakrát po sobě získat absolutní většinu ve španělském 350členném Kongresu: 202 mandátů (48,1 % hlasů) v historickém vítězství v roce 1982 a 184 v roce 1986; v roce 1989 pak získali jeho socialisté přesnou polovinu, tj. 175 křesel.
V roce 1993 ztratila PSOE absolutní většinu a musela utvořit koalici s katalánskou stranou Convergència i Unió; v roce 1996 pak socialisty porazila Aznarova Partido Popular. Do následujícího roku byl González lídrem opozice.
Od roku 2000 byl poslancem španělského Kongresu, kde se však pro jiné aktivity stal chronickým absentérem, a proto se z aktivní politiky stáhl. V roce 2007 byl pak na summitu EU jmenován předsedou tzv. Reflexní skupiny (neboli „rady moudrých“), jejímž posláním je formulace vizí EU v delším časovém horizontu.[1]
Vyznamenání a ocenění
Státní vyznamenání
velkokříž Řádu Kristova – Portugalsko, 6. ledna 1984[2]
velkokříž Vojenského záslužného kříže s bílým odznakem – Španělsko, 20. června 1984[3]
Řád José Martího – Kuba, 14. listopadu 1986[4][5]
velká čestná dekorace ve zlatě na stuze Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku – Rakousko, 1996[6]
velkokříž s řetězem Řádu Isabely Katolické – Španělsko, 10. května 1996[7]
velokříž Řádu Quetzala – Guatemala, 2004
_pasador.svg){kind=small}
_-_ribbon_bar.png){kind=small}
Nestátní ocenění
- Cena Karla Velikého – Cáchy, 20. května 1993[8]
Bibliografie
- 1982: Un discurso ético
- 1997: El Socialismo
- 2001: El futuro no es lo que era (spoluautor Juan Luis Cebrián)
- 2003: Memorias del futuro
Odkazy
Reference
- ↑ Krátký summit položil základy Reflexní skupiny Archivováno 13. 3. 2008 na Wayback Machine. EurActiv.cz, 17. 12. 2007.
- ↑ ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt . . Dostupné online.
- ↑ Otras disposiciones. Boletín Oficial del Estado. 1984-06-23, čís. 130, s. 18374. Dostupné online.
- ↑ PAÍS, Ediciones El. Tensión en Lima, relajo en La Habana. El País. 1986-11-15. Dostupné online . ISSN 1134-6582. (španělsky)
- ↑ 1986: Granma Archives Index - LANIC. lanic.utexas.edu . . Dostupné online.
- ↑ 10542/AB XXIV. GP - Anfragebeantwortung, S. 1063 Dostupné online
- ↑ Boletín Oficial del Estado. 1996-05-11, čís. 115, s. 16603. Dostupné online.
- ↑ Profil držitele na Karlspreis.de. www.karlspreis.de . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-11-26.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Felipe González na Wikimedia Commons - (česky)(anglicky) Profil na stránkách Rady EU[nedostupný zdroj]
- (španělsky) Podrobný životopis Archivováno 17. 5. 2007 na Wayback Machine.
| Španělský premiér | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Leopoldo Calvo-Sotelo |
1982—1996 Felipe González |
Nástupce: José María Aznar |
| generální tajemník PSOE | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: více osob |
1974—1997 Felipe González |
Nástupce: Joaquín Almunia |
