V tomto článku prozkoumáme Fairey F.127 a jeho dopad na různé aspekty společnosti. Od doby, kdy se Fairey F.127 objevil na veřejné scéně, zachytil představivost lidí a vyvolal intenzivní debatu o jeho významu a relevanci. Tento fenomén nepochybně zanechal v populární kultuře nesmazatelnou stopu a ovlivnil způsob, jakým společnost vnímá a přistupuje k široké škále problémů. V tomto článku budeme zkoumat více dimenzí Fairey F.127 a jeho vliv v oblastech, jako je mimo jiné politika, technologie, vzdělávání. Budeme také analyzovat různé perspektivy, které existují ohledně Fairey F.127, což umožní úplnější a obohacující pochopení jeho důležitosti v aktuálním panoramatu.
F.127 | |
---|---|
![]() Fairey F.127 na katapultu HMS Slinger | |
Určení | palubní plovákový letoun |
Výrobce | Fairey Aviation |
První let | 5. července 1917 |
Charakter | prototyp |
Uživatel | Norské královské námořnictvo Britské královské námořnictvo (jen testy) |
Vyrobeno kusů | 1 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Fairey F.127 (známý také pod přiděleným sériovým číslem N9) byl prototyp britského dvouplošného plovákového letounu. Stroj vznikl v jediném exempláři v době první světové války. Podílel se na prvních zkouškách katapultových startů z paluby lodi Royal Navy a později byl odkoupen Norskem.
Společnost Fairey Aviation v roce 1917 přišla s dvěma odlišnými projekty, kterými reagovala na specifikace Admirality N.2(a) na dvoumístný palubní plovákový letoun pro Royal Naval Air Service, jeden poháněný motorem Rolls-Royce Falcon a druhý stroj poháněný motorem Sunbeam Maori. Stroj F.127 je také znám pod přiděleným sériovým číslem N9. Poprvé vzlétl 5. července 1917,[1]:s.68. Druhý, F.128 sériového čísla N10 s motorem firmy Sunbeam (z něhož se posléze vyvinul prototyp stroje Fairey III), vzlétl 14. září 1917.
F.127 byl jednopříhradový dvouplošník s nestejným rozpětím křídel. Ta byla řešena jako sklopná, aby se usnadnilo skladování na palubách lodí. Po celém rozpětí dolního křídla byly instalovány vztlakové klapky. Pohonnou jednotku tvořil motor Rolls-Royce Falcon I o výkonu 230 hp (170 kW). Chladiče vody byly umístěny v přední části trupu, po stranách motoru.
Výkony stroje při zkouškách nedosáhly předepsaných výkonů, zejména v dostupu a stoupavosti (čas výstupu do výšky 10 000 ft (3 000 m) neměl překročit 30 minut, ovšem praktický dostup stroje nepřesáhl 2 621 metrů).[zdroj?!] Stroj tudíž nebyl objednán, ale pokračovalo se v dalším vývoji. Ten nakonec vedl až k sériové výrobě strojů Fairey Type IIIA, Type IIIB a Fairey Type IIIC.
Prototyp byl použit při zkouškách katapultových vzletů, při testech vůbec prvních katapultů vyrobených na zakázku Royal Navy. Po úpravách konstrukce byl stroj od června 1918 zkoušen v MEAD (Port Victoria Marine Experimental Aircraft Depot), kde na zkušební katapultové lodi HMS Slinger byly uskutečněny první vzlety za pomoci katapultu z lodi Royal Navy.[1]:s.68–70
V roce 1919 byl F.127 zpětně odkoupen výrobcem. K 1. květnu 1919 dostal civilní registraci K-103 (později byla změněna na G-EAAJ). Byl opatřen výkonnějším motorem Sunbeam Maori II a upravenými křídly o shodném rozpětí.[1]:s.70 V květnu 1920 byl letoun prodán Norskému královskému námořnictvu. V roce 1927 byl námořnictvem prodán, zakoupil jej Bjørne Neilson z Eidsvoldu (nedaleko Osla). Nosil registraci N-20. Byl odepsán a sešrotován v únoru 1929, poté, co byl 12. června 1928 poškozen při havárii.
Údaje podle Fairey Aircraft since 1915[1]:s.70
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fairey N.9 na anglické Wikipedii.