Beardmore W.B.III
V tomto článku se bude téma Beardmore W.B.III zabývat z různých pohledů a přístupů. Beardmore W.B.III je téma velkého významu v dnešní společnosti, které vyvolalo velkou debatu a zájem o různé oblasti studia. Na těchto stránkách budou analyzovány jeho důsledky, dopad a možná řešení s cílem nabídnout komplexní a kompletní vizi Beardmore W.B.III. Budou prozkoumány jak pozitivní aspekty, tak výzvy, které představuje, a poskytne čtenáři širokou škálu informací, které mu umožní plně porozumět tomuto tématu a vytvořit si na něj informovaný názor.
| W.B.III | |
|---|---|
 Beardmore W.B.III sériového čísla N6101 | |
| Určení | palubní stíhací letoun |
| Výrobce | William Beardmore and Company |
| První let | 1917[1] |
| Charakter | vyřazen ze služby |
| Uživatel | Royal Naval Air Service |
| Vyrobeno kusů | 100 |
| Vyvinuto z typu | Sopwith Pup |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Beardmore WB.III byl britský palubní stíhací letoun vzniklý v době první světové války. Byl vyvinut společností Beardmore na základě jí licenčně vyráběného typu Sopwith Pup, jako varianta speciálně přizpůsobená provozu z palub letadlových lodí.
Vznik a vývoj
Vzniklý typ se vyznačoval překonstruovaným vzpěrovým systémem křídel, která měla menší úhel vzepětí a byla bez stupnění,[2] a párem vnitřních vzpěr navíc, což usnadňovalo sklápění křídel při hangárování, poněkud prodlouženým trupem[2] v němž bylo nouzové plovací vybavení pro případ přistání na vodní hladinu a u první varianty, označené SB.3F,[2] i sklopné nohy hlavního podvozku, zmenšující prostorové nároky při skladování. Pozdější varianta, nesoucí označení SB.3D,[2] disponovala možností odhození hlavního podvozku pro zvýšení bezpečnosti případného nouzového přistání na mořskou hladinu.[2]
Bylo vyrobeno okolo sta kusů, které byly v menších počtech nasazeny na různých plavidlech Royal Navy, včetně letadlových lodí HMS Furious a HMS Argus a nosičů hydroplánů Nairana a Pegasus. Typ dosahoval nižších výkonů než Sopwith Pup na němž byl založen, a ve službě byl brzy nahrazen letouny Sopwith 2F.1 „Ships Camel“. K 31. říjnu 1918 bylo ve stavu Royal Air Force stále vedeno ještě 55 WB.III, ale již jen 18 z nich sloužilo v rámci Grand Fleet.[2]
Uživatelé
Specifikace
Údaje podle publikace British Naval Aircraft since 1912[3]
Technické údaje
- Posádka: 1
- Délka: 6,159 m (20 stop a 2½ palce)
- Rozpětí: 7,62 m (25 stop)
- Výška: 2,47 m (8 stop a 1¼ palce)
- Nosná plocha: 22,6 m² (243 čtverečních stop)
- Prázdná hmotnost: 403,6 kg (890 lb)
- Vzletová hmotnost: 584,7 kg (1 289 lb)
- Pohonná jednotka: 1 × rotační motor Le Rhône 9C
- Výkon pohonné jednotky: 80 hp (59,6 kW)
Výkony
- Maximální rychlost:
- 166 km/h (103 mph) na úrovni mořské hladiny
- 146,4 km/h (91 mph) ve výši 3 048 m (10 000 stop)
- Dostup: 3 779,5 m (12 400 stop)
- Stoupavost:
- Výstup do výše 1 524 m (5 000 stop): 9 minut
- Výstup do výše 3 048 m (10 000 stop): 24 minut
- Vytrvalost: 2 hodiny a 45 minut
Výzbroj
- 1 × kulomet Lewis ráže 7,7 mm instalovaný nad baldachýnem horního křídla
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Beardmore W.B.III na anglické Wikipedii.
Literatura
- TAYLOR, Michael J.H. Jane's Encyclopedia of Aviation. London: Studio Editions, 1989. Dostupné online. ISBN 1-85170-324-1. S. 122. (anglicky)
- THETFORD, Owen. British Naval Aircraft since 1912. 6. vyd. London: Putnam Aeronautical, 1991. Dostupné online. ISBN 1-55750-076-2. Kapitola Beardmore W.B.III, s. 41-42. (anglicky)
- SHARPE, Michael. Biplanes, Triplanes, and Seaplanes. London: Friedman/Fairfax Books, 2000. ISBN 1-58663-300-7. Kapitola Beardmore W.B.III, s. 75. (anglicky)
- World Aircraft Information Files. London: Bright Star Publishing Kapitola File 890, s. 04.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Beardmore W.B.III na Wikimedia Commons - (anglicky) Beardmore W.B.III
