Ewald Murrer

V dnešním světě se Ewald Murrer stal relevantním tématem velkého zájmu široké veřejnosti. Ať už mluvíme o Ewald Murrer v kontextu politiky, vědy, kultury nebo jakéhokoli jiného oboru, jeho význam a dopad jsou nepopiratelné. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Ewald Murrer, jeho vývoj v průběhu času a také jeho dopad na dnešní společnost. Od svých počátků až po současnost hrál Ewald Murrer zásadní roli při utváření světa, ve kterém žijeme, a dnes je klíčové pochopit jeho dosah a význam.

Michal Wernisch
Michal Wernisch (4. června 2017)
Michal Wernisch (4. června 2017)
Jiná jménaEwald Murrer
Narození24. července 1964 (60 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníspisovatel a básník
DětiRosalie Wernischová, Nelly Wernischová, Kryštof Wernisch, Matěj Wernisch
RodičeIvan Wernisch otec Helena Wernischová matka
PříbuzníMartin Wernisch bratr
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ewald Murrer (* 24. července 1964 Praha) je pseudonym českého básníka Michala Wernische, syna básníka a překladatele Ivana Wernische[1] a výtvarnice Heleny Wernischové.

Život

Ewald Murrer byl v první polovině devadesátých let šéfredaktorem literárního časopisu Iniciály, poté působil v rozhlasové stanici Echo. V roce 1995 pracoval v agentuře Polymnia, později v letech 1996 až 1997 jako kreativní ředitel v reklamní agentuře Inverze. Koncem 90. let byl vedoucím redaktorem magazínu Pátek Lidových novin a později Magazínu Dnes.[2] Později byl také šéfredaktorem časopisů Quo[3] či Můj dům.

Ewald Murrer (Michal Wernisch) má dvě dcery – Nelly (* 1987), Rosalii (* 1994) a dva syny – Kryštofa (* 2006) a Matěje (* 2008). Žije s družkou Ereou Křížovou.

Bratrem Ewalda Murrera je evangelický teolog Martin Wernisch.

Dílo

Jeho texty byly publikovány také v řadě antologií, například Básně (In Margine, 1989), Child of Europe (Penguin Books, 1990), Daylight in Nightclub Inferno (Catbird Press, 1997), Ryby katedrál (Petrov, 2002), U nás ve sklepě (Revolver Revue, 2013), Dryák ředěný Vltavou (Městská knihovna Praha, 2016), Máme kostru ve skříni (Albatros, 2019). Časopisecky vychází Murrerova poezie po celém světě.

Pražské anglofonní nakladatelství Twisted Spoon Press vydalo v roce 1995 překlad Zápisníku pana Pinkeho a roku 1997 Snů na konci noci.

Roku 2000 vydal pod občanským jménem román Modrá knížka aneb Jeblo mu (Eminent, Praha).

V osmdesátých letech jako textař spolupracoval se skupinou Veselí Filištínové a v první polovině devadesátých let dvacátého století s pražskou gothic rockovou skupinou Jean Marais Salvation, později také s fresh–dekadentním projektem Protocols of Paranoia DJ Victoria Gloria (texty, videoprojekce).

Ewald Murrer se věnuje také výtvarnému umění (převážně tvorbě koláží) a knižním ilustracím (např. k dílům Eugena Brikciuse či Milana Ohniska, převážně však k vlastním).

Ocenění

V roce 2020 získal cenu Magnesia Litera v kategorii poezie za knihu Noční četba.[4] Časopis A2 zařadil jeho knihu Zápisník pana Pinkeho do českého literárního kánonu po roce 1989, tedy do výběru nejdůležitějších českých knih v období třiceti let od sametové revoluce.[5] V roce 2022 byla jeho kniha poesie pro děti Zprávy tajnou řečí nominována na cenu Zlatá stuha.[6]

Bibliografie

  • 1981 – Holub na střeše (samizdat, Tomáš Pěkný, poesie)
  • 1990 – Zápisník pana Pinkeho (In margine, Praha, lyrická próza; 2 vydání – Inverze, Praha 1993; 3 vydání – Paper Jam, Praha – Hradec Králové, 2018, lyrická próza)
  • 1992 – Mlha za zdí (Mladá fronta, Praha, básně, výbor ze samizdatových drobností)
  • 1992 – Vyznamenání za prohranou válku (Vokno, Praha, poesie)
  • 1995 – Situace (Krásné nakladatelství, Praha, poesie)
  • 1996 – Sny na konci noci (Petrov, Brno, povídky)
  • 2007 – Nouzové zastavení času (Host, Brno, poesie)
  • 2018 – Tma se mne dotýkala (Argo, Praha, poesie)
  • 2019 – Noční četba (Aula, Praha, poesie)
  • 2020 – Tajný sběrač levandule (Aula, Praha, poesie)
  • 2021 – Zprávy tajnou řečí (Albatros, Praha, poesie pro děti)
  • 2021 – Hlasy ryb (Argo, Praha, poesie)
  • 2021 – Fú (Paper Jam, Praha – Hradec Králové, poesie)
  • 2021 – Čtení z ohně (Aula, Praha, poesie)
  • 2022 – Traumonium (Malvern, Praha, poesie)
  • 2022 – Vyprávění za zpěvu ptáků (Aula, Praha, poesie)
  • 2022 – Nemocný měsíc (Odeon, Praha, poesie)
  • 2023 – Do domu vešel stín (Kvarteta) (Aula, Praha, poesie)
  • 2023 – Vulturnus (Večerem hvízdá tiché vzlykání) (Malvern, Praha, poesie)
  • 2023 – Zero Gáta (Malvern, Praha, básnická próza)
  • 2024 - Silvuple (Host, Brno, poesie)
  • 2024 - Cink cink (Aula, Praha, poesie, výbor z básnického díla)

Reference

  1. ↑ Michal Wernisch ve Slovníku české literatury po roce 1945
  2. ↑ Wernisch šéfredaktorem Quo Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine., 8. listopadu 2007
  3. ↑ I muži mají své... časopisy, 15. listopadu 2001
  4. ↑ Magnesie ovládl husitský vojevůdce. Porotci vybrali nejlepší loňské české knihy s rozmyslem, na rozhodování měli pět měsíců navíc. Vltava . Český rozhlas, 2020-08-31 . Dostupné online. 
  5. ↑ Český literární kánon po roce 1989 - podzimní literární příloha A2. www.advojka.cz . . Dostupné online. 
  6. ↑ Zlatá stuha - Které knihy mohou letos získat Zlatou stuhu?. www.zlatastuha.cz . . Dostupné online. 

Externí odkazy

Držitelé ceny Magnesia Litera za poezii

Jiří Gruša (2002) • Vít Slíva (2003) • Karel Šiktanc (2004) • Bogdan Trojak (2005) • Radek Malý (2006) • Stanislav Dvorský (2007) • Tašo Andjelkovski (2008) • Bohumila Grögerová (2009) • Viola Fischerová (2010) • Josef Hrubý (2011) • Radek Fridrich (2012) • Jakub Řehák (2013) • Kateřina Rudčenková (2014) • Olga Stehlíková (2015) • Ladislav Zedník (2016) • Milan Ohnisko (2017) • Milan Děžinský (2018) • Ivan Wernisch (2019) • Ewald Murrer (2020) • Pavel Novotný (2021) • Vladimír Mikeš (2022) • Petr Hruška (2023) • Tereza Bínová (2024)