Emanuel Dítě mladší

V dnešním světě se Emanuel Dítě mladší stalo tématem velkého významu a zájmu širokého spektra lidí, společností a organizací. Od svého vzniku upoutal Emanuel Dítě mladší pozornost společnosti a vyvolal nekonečné debaty, diskuse a úvahy o jeho důležitosti, dopadu a vývoji. Ať už na osobní, profesní, sociální nebo kulturní úrovni, Emanuel Dítě mladší dokázal překročit hranice a etabloval se jako klíčový referenční bod současnosti. Z tohoto důvodu je nezbytné analyzovat a zabývat se hlubokým a podrobným způsobem všemi aspekty souvisejícími s Emanuel Dítě mladší, abychom lépe porozuměli jeho vlivu a významu v našem každodenním životě.

Emanuel Dítě mladší
Emanuel Dítě mladší
Emanuel Dítě mladší
Narození22. září 1862
Praha-Staré Město
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí24. července 1944 (ve věku 81 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánímalíř, učitel a umělec
RodičeEmanuel Dítě
PříbuzníDominik Dítě[1] (bratr)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emanuel Dítě mladší (22. září 1862 Praha-Staré Město[2] – 24. července 1944 Praha) byl český malíř figuralista, portrétista a pedagog Uměleckoprůmyslové školy v Praze.

Život

Narodil se 22. září 1862 v Praze na Starém Městě jako mladší syn významného pražského fotografa a malíře Emanuela Dítěte a Marie, rozené Myslivečkové. Jeho strýcem byl malíř J. V. Mysliveček. Po absolvování základního vzdělání studoval v letech 1880–1882 na pražské malířské akademii u profesorů Antonína Lhoty a Františka Čermáka. Během studia získal „Olivovo“ stipendium a odcestoval s přítelem Luďkem Marodem do Mnichova. V letech 1882–1885 pokračoval ve studiu na Akademii v Mnichově u profesorů Nikolase Gysise a Otto Seitze a v Pinakotéce studoval obrazy starých nizozemských mistrů. V letech 1886–1889 tam měl vlastní ateliér v kompoziční škole A. Liezena-Mayera. Z Mnichova odešel v roce 1889 na „Klarovo“ stipendium do Říma, kde pobýval ro roku 1891 s výjezdy do Toskánska, studoval hlavně obrazy starých italských mistrů, zdokonaloval se v kompozici a malbě.

V roce 1892 se vrátil do Prahy a věnoval se převážně malbě oltářních obrazů[3] pro pražské i venkovské kostely[4]. Pro křížovnický kostel v Praze namaloval tři obrazy, mj. Svatá Kateřina Sienská“, pro pražský kostel sv. Jiljí také tři.

V letech 1903–1925 působil jako profesor na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde vedl ateliér figurální kresby a malby. Mezi jeho žáky patřili např. Vojtěch Hynek Popelka, Jan Čejka, Jan Bauch, Vincenc Beneš, Jan Zrzavý, Toyen, František Fišer, Alois Metelák a mnoho dalších.

Byl členem Jednoty umělců výtvarných, se kterou pravidelně vystavoval.

Emanuel Dítě mladší zemřel 24. července 1944 v Praze a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Dílo (výběr)

Galerie

  • Madona s Ježíškem obklopená dětmi
    Madona s Ježíškem obklopená dětmi
  • Velehradské palladium- Matka Unie
    Velehradské palladium- Matka Unie
  • Srdce Panny Marie
    Srdce Panny Marie
  • Stojící mužský akt, studie
    Stojící mužský akt, studie
  • Děvče s modrou mašlí
    Děvče s modrou mašlí
  • Sv. Anežka ošetřuje nemocného (1895)
    Sv. Anežka ošetřuje nemocného (1895)

Odkazy

Reference

  1. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika narozených u sv. Mikuláše, sign. MIK N19, s. 238. Dostupné online.
  2. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při Kostele Matky Boží před Týnem na Starém Městě pražském
  3. ↑ Zlatá Praha, ročník: 1892–1893, Číslo: 10, Číslo stránky: (21), Emanuel Dítě obraz sv. Jiří
  4. ↑ Plzeňské listy, Datum vydání výtisku: 2.8.1905 Číslo výtisku: 173, Číslo stránky: 4, Rozmanitosti – Ze světa uměleckého
  5. ↑ Katalog Moravské galerie online
  6. ↑ Zlatá Praha roč. 11, 1893-94, č. 30, s. 358, č.kat. 56
  7. ↑ https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:610c14f0-c2ad-11e4-ba2b-5ef3fc9bb22f?page=uuid:e25a86a0-c324-11e4-854f-5ef3fc9ae867&fulltext=Obraz%20Emanuel%20D%C3%ADt%C4%9B Osvěta roč. 28, 1898, č.6 s. 550-551
  8. ↑ ZÁVADSKÝ, Karel: Matka Unie. In Zprávy velehradské, roč. XVIII. prosinec 1937
  9. ↑ HUDEC Petr: Velehradské palladium. old.maticevelehradska.cz . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-05-21. 
  10. ↑ Aukce Praha 2018

Literatura

  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění I, (A-M,) ed. Anděla Horová, Academia Praha 1995, s. 139

Externí odkazy