V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Domoušice (zámek). Jde o téma, které vyvolalo v současné společnosti velký zájem, rozproudilo debaty, protichůdné názory a nekonečné úvahy. V tomto smyslu navrhujeme prozkoumat různé aspekty, které nám Domoušice (zámek) nabízí, od jeho počátků až po jeho dnešní dopad. Od svého vlivu na populární kulturu až po její význam ve specifičtějších oblastech se Domoušice (zámek) podařilo upoutat pozornost širokého spektra populace. Bezesporu jde o téma, které nenechává nikoho lhostejným a které si zaslouží hloubkovou analýzu, abychom pochopili jeho skutečný rozsah.
Domoušice | |
---|---|
![]() Průčelí | |
Základní informace | |
Sloh | barokní |
Výstavba | počátek 18. století |
Stavebník | svatovítská kapitula |
Další majitelé | Schwarzenbergové aj. |
Poloha | |
Adresa | Domoušice, ![]() |
Souřadnice | 50°13′57,13″ s. š., 13°43′43,81″ v. d. |
![]() ![]() Domoušice | |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 43029/5-1122 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Domoušický zámek je barokní zámecká budova ve stejnojmenné obci v okrese Louny. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.[1]
Domoušický zámek založila svatovítská kapitula na počátku 18. století. Sloužil jako sídlo správy panství a nacházely se v něm byty zaměstnanců. Později zámek získal děkan Jan August Kneisl, který po svých poddaných vyžadoval neoprávněnou robotu. Spory s poddanými v roce 1775 přerostly v selskou rebelii.[2]
Roku 1783 Domoušice koupil V. J. Paul, který jižně od kostela svatého Martina založil novou osadu Filipov. Jeho syn Leopold panství v roce 1799 prodal Karlu Prücknerovi a ten roku 1802 baronu Jakubu Wimmerovi z Wiemmersberka. Ještě téhož roku však panství získal Josef II. ze Schwarzenbergu. Schwarzenbergové zámek využívali jako sídlo lesní správy a lesnického archívu. Během pozemkové reformy v roce 1924 zámek přešel do majetku státní správy lesů.[2]
Jednopatrová zámecká budova má obdélný půdorys s osmi okenními osami. Fasáda dostala dochovanou podobu během opravy v roce 1869.[2] Ve středu průčelí se nachází mělký rizalit se segmentovaným štítem a věžičkou s hodinami. Okna v prvním patře zdobí pásková ornamentika s mušlemi. Na jižní straně na hlavní budovu navazuje nižší jednopatrové křídlo s rizalitem mimo osu. Prochází jím valeně zaklenutý průjezd, do kterého se vstupuje portálem, v jehož nadpraží je umístěn schwarzenberský znak. Valená klenba je použitá ještě v chodbách přízemí, ale v patře mají místnosti rákosové zrcadlové stropy.[3]