V dnešním světě je Dominik Pecka problém, který ve společnosti získal velký význam. Již léta je předmětem debat a diskuzí mezi odborníky i prostými lidmi. Jeho vliv se rozšířil do mnoha aspektů každodenního života a ovlivnil vše od ekonomiky po politiku, kulturu a technologie. Je to téma, které vzbuzuje protichůdné vášně a názory a vyvolalo velký zájem veřejnosti. V tomto článku důkladně prozkoumáme Dominik Pecka a jeho dopad na dnešní společnost, analyzujeme jeho příčiny, důsledky a možná řešení.
ThDr. h. c. Dominik Pecka | |
---|---|
![]() Profesor P. Dominik Pecka na maturitním tablu gymnázia Husovice v roce 1952. Šlo o poslední rok, kdy byla jeho fotografie ještě umístěna na maturitním table – třída si to odhlasovala. | |
Osobní údaje | |
Datum narození | 4. srpna 1895 |
Místo narození | Čejkovice ![]() |
Datum úmrtí | 1. května 1981 (ve věku 85 let) |
Místo úmrtí | Moravec ![]() |
Povolání | spisovatel, katolický kněz, filozof, kněz, teolog, učitel, publicista, redaktor, překladatel a středoškolský učitel |
Řády a ocenění | Řád Tomáše Garrigua Masaryka ![]() |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Dominik Pecka (4. srpna 1895, Čejkovice[1] – 1. května 1981, Moravec) byl český římskokatolický kněz (vysvěcený v Brně roku 1918), od roku 1926 gymnaziální profesor, autor řady studií z oblasti sociologie, antropologie a teologie. Byl také činný v oblasti krásné literatury a působil jako redaktor časopisů Úsvit a Jitro. Byl perzekvován komunistickým režimem (vězněn v letech 1954–1955 a 1959–1960).
Studoval nejprve na gymnáziu v Kyjově (v letech 1906–1907), poté v kněžském semináři v Brně (1907–1912). Maturoval v roce 1914 na gymnáziu na Starém Brně. Po maturitě pokračoval ve studiu v kněžském semináři v Brně. Kněžské svěcení přijal 5. července 1918. Po svěcení působil v letech 1918 až 1926 postupně jako kaplan v Tuřanech, Loděnicích a Zábrdovicích.
Na doporučení představených se rozhodl pro pedagogickou službu. V roce 1926 získal po složení předepsaných zkoušek profesorskou způsobilost pro gymnázia. Vyučoval náboženství, filosofii, němčinu a francouzštinu. Jeho působištěm bylo v letech 1926 až 1941 české gymnázium v Jihlavě. Po jeho zrušení učil na gymnáziu v Brně – Králově Poli (1941–1946) a v Brně-Husovicích (1946–1953). V letech 1949–1950 působil také jako docent sociologie na Teologickém ústavu v Brně.
V květnu 1954 byl zatčen a odsouzen na dva a půl roku odnětí svobody. Po propuštění na amnestii v květnu 1955 se vrátil do Brna, kde pak působil jako zpovědník Kongregace milosrdných sester III. řádu sv. Františka. V roce 1958 byl však znovu zatčen a pro „maření dozoru nad církvemi“ odsouzen na čtrnáct měsíců vězení. Po propuštění v únoru 1960 odešel do brněnského kapucínského kláštera.
V roce 1969 byl částečně rehabilitován; téhož roku mu Cyrilometodějská teologická fakulta udělila čestný doktorát. Poslední rok života prožil v kněžském domově v Moravci.