Dnes vstoupíme do vzrušujícího světa Domácí zabijačka. Ať už jste odborníkem v oboru, nebo se o něm jen chcete dozvědět více, tento článek vám poskytne komplexní přehled o všem, co souvisí s Domácí zabijačka. Od jeho počátků až po jeho relevanci dnes, prostřednictvím jeho možných aplikací v různých oblastech, se tento článek snaží ponořit do všech relevantních aspektů, které činí Domácí zabijačka tématem, které stojí za prozkoumání. Přidejte se k nám na této cestě poznání a objevte vše, co je o Domácí zabijačka vědět.
| Domácí zabijačka | |
|---|---|
| Autor | Jára Cimrman Jiří Šebánek |
| Žánr | hororová komedie |
| Země | Československo |
| Jazyk | čeština |
| Premiéra | 7. února 1968 |
| Místo premiéry | Malostranská beseda, Praha |
| Soubor | Divadlo Járy Cimrmana |
| Počet představení | 34 (derniéra v červnu 1969) |
| Štáb | |
| Režie | Helena Philippová |
| Divadlo Járy Cimrmana chronologicky | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Domácí zabijačka aneb Nebyl tady Bormann? je původní třetí hra Divadla Járy Cimrmana. Autorem hry je Jiří Šebánek, jako spoluautor je uváděn rovněž fiktivní český vynálezce, filosof a dramatik Jára Cimrman. Hra měla premiéru 7. února 1968 v Malostranské besedě v Praze. Když Šebánek následujícího roku divadelní soubor opustil, byla hra na jeho žádost stažena z repertoáru. Následně byla vyřazena i z kanonického seznamu „Cimrmanových her“, takže do jejich pořadí se zpravidla nepočítá. Od února 1968 do června 1969 bylo odehráno celkem 34 představení.[1]
Podobně jako ostatní první hry Divadla Járy Cimrmana neměla ani hororová Domácí zabijačka přímou souvislost s Cimrmanem, byla přiznaně autorskou hrou Jiřího Šebánka, obdobně jako Akt byl od Zdeňka Svěráka a Vyšetřování ztráty třídní knihy dílem Ladislava Smoljaka. Svou hru, rovněž hororovou, tehdy napsal také Miloň Čepelka, ta ale nebyla nikdy realizována.[2][pozn. 1] Domácí zabijačka měla být psána na motivy Cimrmanova hororu „Nebyl tady Babinský?“[3]
Ladislav Smoljak ani Zdeněk Svěrák Domácí zabijačku neměli v oblibě,[4] což přispělo k tenzím a sporům uvnitř souboru, které nakonec po sezóně 1968/69 vedly k odchodu Šebánka, režisérky Philippové a několika dalších členů divadla. Hra se přestala uvádět a upadla v zapomnění, přednášky z úvodního semináře však byly použity v jiných představeních divadla.
Podtitul hry je „toiletní horor“. Seminář se zabýval Cimrmanovými výboji v oblasti filozofie (teorie poznání), hudby, loutkářství, filmu a brannosti, a jeho součástí byla i satirická scénka „Hladovka“, která byla znovu uvedena na slavnostním představení k oslavám 30. výročí trvání Divadla Járy Cimrmana. Po stažení Domácí zabijačky byla většina jejích seminářů rozptýlena do jiných představení (Hospoda Na mýtince, Vyšetřování ztráty třídní knihy, Vražda v salonním coupé).
Podobně jako původní verze všech tří prvních her, ani Domácí zabíjačka nebyla zasazena do „cimrmanovského“ prostředí sklonku Habsburské monarchie, obsahovala dokonce konkrétní postavu nacisty Martina Bormanna, zmíněného v podtitulu.
Miloň Čepelka se v rozhovoru zmiňuje, že „v Domácí zabíjačce hrál matku rodiny, podle vizáže trochu lehčího charakteru. Měl blonďatou paruku a prolamované černé punčochy.“[5] Šlo o první Čepelkovu hereckou roli, do té doby v divadle vystupoval jen jako moderátor seminářů.
Scénu tvoří interiér kuchyně III. kategorie, odkud vedou jedny dveře na WC a druhé na chodbu. U stolu sedí nymfomanka Libuš, žárlivým manželem přivázaná za nohu, a přišívá k pohřebnímu věnci stuhy s nápisem „Sbohem pane Zvěřino“. V celém nájemním domě se ví, že se kolem potlouká válečný zločinec Bormann (v té době ještě reálně považovaný za nezvěstného), a každý by chtěl shrábnout vysokou odměnu za jeho dopadení, ať už živého, nebo mrtvého. Bormann se opravdu objeví, přičemž potřebuje nutně na WC, v čemž mu brání zejména Kryštof, který záchod neustále blokuje. Obyvatelé domu na Bormanna mezitím líčí různé pasti, např. domovní důvěrník rozdá do všech partají jed apod., a nakonec se takto všichni omylem pozabíjejí navzájem. Do samého konce přežije pouze stářím umírající soused Zvěřina, který se leže na žehlicím prkně naposled vztyčí a věncem s nápisem „Na shledanou, pacholci!“ vítězně zamává publiku.
| Role | Herci | |
|---|---|---|
| Úvodní seminář | Hra | |
| obsazení se nedochovalo | Libuš | Miloň Čepelka |
| Servít | Ladislav Smoljak / Josef Podaný | |
| Hynek | Zdeněk Svěrák | |
| Kryštof | Milan Papírník / Petr Brukner / Vít Mach | |
| Zvěřina | Karel Velebný / Jiří Šebánek | |
| Bormann | Oldřich Unger | |
| farář | Petr Čada / Ivan Štědrý | |
| Zvěřinová | Jiří Stivín / Jaroslav Vozáb | |
V Domácí zabijačce, která měla i na pozdější cimrmanovské poměry mimořádně velký počet postav, dostali své první role mj. Miloň Čepelka, Petr Brukner a Jaroslav Vozáb, budoucí stálice hereckého souboru.
V roce 2013 vyšel text hry v bibliofilském vydání v edici Napjatý náhrdelník.[3] Pro omezené množství výtisků zůstal velmi vzácným.
V únoru 2025 se na portále YouTube objevila asi 37 minut dlouhá nahrávka (vložená účtem @DOMÁCÍZABIJAČKA) vytvořená s použitím umělé inteligence, která načetla text pomocí hlasů napodobujících cimrmanovské herce. Obsazení skoro přesně odpovídalo realitě: „Čepelka“ (Libuš), „Smoljak“ (Servít), „Svěrák“ (Hynek), „Brukner“ (Kryštof), „Unger“ (Bormann), „Šebánek“ (Zvěřina), „Vozáb“ (Zvěřinová), „Velebný“ (farář). Úvodní komentář načetl hlas napodobující Jaroslava Weigela. Iluze je dokreslena umělým smíchem a ruchy.