V dnešním článku se ponoříme do fascinujícího světa Diagnostický půdní horizont. Ať už toto téma znáte nebo o něm slyšíte poprvé, jsme si jisti, že zde najdete cenné a zábavné informace, které vám pomohou lépe mu porozumět. Prozkoumáme nejdůležitější aspekty, nejnovější pokroky a také dopad, který má Diagnostický půdní horizont na společnost. Bez ohledu na úroveň vašich předchozích znalostí je tento článek navržen tak, aby vám poskytl úplný a aktuální přehled o Diagnostický půdní horizont. Připravte se tedy na cestu za poznáním a učením.
Diagnostický půdní horizont („půdní horizont“) je vrstva půdy, která má specifické horizontální umístění a určité fyzikální a chemické vlastnosti. Je vymezen souborem vizuálních analytických znaků s hraničními měřitelnými hodnotami. Všechny půdní horizonty tvoří půdní profil.
Existuje velké množství klasifikací půd pro potřeby různých států, které mají samozřejmě odlišné druhy půd. Diagnostické horizonty se značí kombinací písmenočíselných kódů.
Horizonty se označují velkými písmeny – anglické zkratky, popř. číslicemi. K subhorizontům se pak připojuje ještě malé písmeno označující samotný subhorizont. Půdní horizonty se liší chemismem, fyzikálními vlastnostmi, ale též faunou a florou.
Kombinace velkých písmen se používá u přechodných horizontů.
Čtyři jednoduché diagnostické horizonty, tedy horizont A, horizont B a horizont C, jsou znázorněny na obrázku.
Základní horizonty sestupně od zemského povrchu k matečné hornině jsou:
Horizont A (pravý humusový horizont):
Horizont B (iluviální):
Horizont E (eluviální):
Horizont Ca (karbonátový):