Denys Prokopenko

V dnešním světě se Denys Prokopenko stalo tématem velkého významu a zájmu širokého spektra lidí. Od amatérů po experty, Denys Prokopenko upoutal pozornost a vyvolal debatu v mnoha oblastech společnosti. Jeho dopad překonal geografické a kulturní bariéry a je předmětem studia a analýzy v různých disciplínách. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Denys Prokopenko, od jeho původu a vývoje až po jeho důsledky a možný budoucí vývoj. Ať už se jedná o historický fenomén, relevantní postavu nebo aktuální téma, Denys Prokopenko představuje místo setkávání pro výměnu myšlenek a znalostí a je nutné jej chápat jako celek, aby bylo možné zasadit jeho relevanci do naší společnosti.

Denys Prokopenko
Narození27. června 1991 (33 let)
Alma materKyjevská národní lingvistická univerzita
Povolánívoják
OceněníŘád zlaté hvězdy (2022)
Řád Bohdana Chmelnického 3. třídy
Medaile Za vojenskou službu Ukrajině
Hrdina Ukrajiny
ChoťKateryna Prokopenko
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Denys Prokopenko (* 27. června 1991) je ukrajinský vojenský důstojník, podplukovník Národní gardy Ukrajiny a velitel pluku Azov.[1] Od roku 2014 až do svého zajetí v květnu 2022 ruskými silami bojoval proti Rusku a proruským separatistickým silám na Donbasu v rusko-ukrajinské válce.[2]

Během ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022 byl Prokopenko vůdcem bránícím Mariupol během bitvy o toto město. Za svůj výkon v předních liniích získal v březnu 2022 titul Hrdina Ukrajiny.[3]

Život

Denys Prokopenko má finské a karelské předky. Jeho dědeček byl jediným členem jeho rodiny, který přežil službu ve finských obranných silách, když Sovětský svaz napadl Finsko v rusko-finské zimní válce v letech 1939 a 1940.[2] V důsledku toho dnes Prokopenko považuje svůj boj za Ukrajinu za osobní záležitost propojenou s rodinnou historií.

Vystudoval katedru germánské filologie na Kyjevské národní lingvistické univerzitě.

Válka na Ukrajině

Od 11. července 2014 se účastnil války na Donbasu. Později převzal velení čety a roty. V červenci 2017 se stal velitelem pluku Azov a nejmladším velitelem v historii ozbrojených sil Ukrajiny.[4]

Po zahájení ruské invaze v únoru 2022 byl velitelem v bitvě o Mariupol. Dne 20. května 2022 se vzdal ruské armádě spolu s posledními obránci závodu Azovstal. Dne 21. září 2022 byl propuštěn v rámci výměny vězňů.[5]

Ocenění

  • Titul Hrdina Ukrajiny (19. března 2022) – za osobní odvahu a hrdinství projevené při obraně státní suverenity a územní celistvosti Ukrajiny
  • Řád Bohdana Chmelnického III. třídy (24. srpna 2019) – za osobní zásluhy o posílení obranyschopnosti ukrajinského národa, odvahu projevenou během nepřátelských akcí, příkladné plnění služebních povinností a vysokou míru profesionality
  • Medaile Za vojenskou službu na Ukrajině (25. března 2015) – za individuální statečnost a profesionalitu při obraně státní suverenity a územní celistvosti Ukrajiny [6]

Odkazy

Externí odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Denys Prokopenko na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Karelian Denis Prokopenko, current Azov commander awarded the title of Hero of Ukraine . 2022-03-21. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b «Ми досить міцні, щоб кров’ю і потом відвойовувати нашу землю…» – Герой України Денис Прокопенко . 2022-03-23. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  3. ↑ УКАЗ ПРЕЗИДЕНТА УКРАЇНИ №148/2022 . 2022-03-19. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  4. ↑ Экскурсия в "Азов". Один день с украинским полком спецназначения . RFE/RL, 2018-06-21. Dostupné online. (rusky) 
  5. ↑ Azov commanders among POWs returned from Russian captivity. The Kyiv Independent . 2022-09-22. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Указ Президента України . 2015-03-25. Dostupné online. (ukrajinsky)